13.12.2018 at 9:46
Odpovídá: PaedDr. Petr Hanák, Ph. D.
Téma dotazu: studené a teplé barvy
Detail dotazu >>

Zajímalo by mě, zda se dá ve výtvarné výchově pracovat s teplými a studenými barvami a které to vlastně jsou.

Dobrý den,
 
K dotazu sděluji:
 
Teplé barvy jsou červená, oranžová, žlutočervená, žlutá, zelenožlutá, zelená. Jejich společným znakem je, že obsahují žlutou. Tradičně se spojují s ohněm a Sluncem, protože vyvolávají dojem tepla. 
Studené barvy jsou modrozelená, modrá, fialověmodrá, fialová, červenofialová.
 
Například v některých zdravotnických zařízeních, kde se aplikuje tzv.  barevná terapie, mají vlastnosti studené a teplé barvy velmi důležitou roli. Při návratu do barevného kruhu /kruh složený z barevných odstínů/  vidíme, že žlutá barva je nejsvětlejší a nejlehčí a fialová barva je nejtmavší. To znamená, že tyto dvě barvy tvoří nejsilnější kontrast mezi světlem a temnotou. Aby se jakákoli barva stávala teplejší, měla by být přidána například  žlutá a pokud potřebujete udělat chladnější odstín, přidá se k této barvě modrá barva.
Těchto kontrastů a možného propojení můžeme využívat v rozvíjení estetického cítění žáků také v hodinách výtvarné výchovy.
 
Petr Hanák

13.12.2018 at 9:36
Odpovídá: Mgr. Tereza Houšková
Téma dotazu: Dramaterapie u osob se závislostí
Detail dotazu >>

Dobrý den, rád bych se zeptal, jakým způsobem se dát využívat DT u osob se závislostí? Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den, děkuji za dotaz. Z vlastní odborné zkušenosti vím, že dramaterapie v zařízeních pro osoby se závislostí je hojně využívaná. Například v našem Olomouckém okolí již několik let funguje DT v rámci detoxikačního oddělení Vojenské Nemocnice či v rámci oddělení určeného pro léčbu závislosti na nealkoholových drogách v psychiatrické nemocnici Kroměříž. V těchto zařízeních je dramaterapie využívaná  v pravidelných intervalech jednoho týdne. Možné je však využívat jen některé dramaterapeutické aktivity, které se vám zrovna nejvíce hodí do vašeho zařízení či denního programu klientů. V této otázce bych Vás ráda odkázala na odbornou literaturu, která vám může poskytnou více konkrétních informací o vhodných technikách či způsobu vedení dramater. intervence.   
Vhodným zdrojem může být například: Využití dramaterapie na detoxikačním oddělení, autor: Kristýna Krahulcová a kol. (2018) či  Dramaterapeutická intervence u osob se závislostí, autor: Milan Valenta a kol. (2017)

6.12.2018 at 9:00
Odpovídá: doc. PhDr. Josef Valenta, CSc.
Téma dotazu: revize RVP – dramatická výchova
Detail dotazu >>

Dobrý den,
Dověděla jsem se, že probíhají už nějaký čas revize RVP. Budou se týkat i dramatické výchovy?

Děkuji za dotaz.
Ano, budou. Zatím je ale vše otevřené a předmětem diskusí. Jsem sice do revizí zapojen, ale ve skupině věnující se budoucnosti tématu “osobnostní a sociální výchova”, takže nemám “prst na tepu” tématu DV. Nicméně, pokud vím, vím toto:
I nadále bude existovat vzdělávací oblast zatím stále nazvaná Umění a kultura. Tu tradičně obsazují jako obory výchova hudební a výtvarná. Aniž bych chtěl zasévat sémě sváru, již od tvorby prvních RVP (těsně po roce 2000) se v kuloárech hovoří o tom, že jejich kurikulární pozice je tradiční a silná a mají i silnější zázemí na vysokých školách. Další umělecké obory pak – s výjimkou literatury, který je součástí oblasti Jazyk a jazyková komunikace, vstoupily do RVP jako tzv. doplňující vzdělávací obory. Šlo a jde o dramatickou výchovu, taneční a pohybovou výchovu a filmovou a audiovizuální výchovu. Jak to bude dál se řeší a bude řešit. K dnešku to ale vypadá, že doplňující obory v RVP už nebudou. Pokud to tak bude, DV, TaPV a FaAV se přesunou do oblasti U+K. Doufejme, že  jako povinné učivo, možné to je. Avšak zřejmě nikoliv jako obory (jimiž zůstanou opět jen hudebka a výtvarka). Pokud se realizuje tento scénář, pak DV bude mít pozici jakési “podoblasti” či obsahového celku v oblasti U+K a bude na škole, jak s ní v rámci časové dotace pro oblast škola naloží. Prosím, nevyvozujte z toho, co tu píšu, zatím nic zásadního. Např. moje domovská katedra výchovné dramatiky na DAMU je v kontaktu s tvůrci základní “makety” kurikula/RVP, takže bychom rovněž měli mít na osudy tohoto oboru jistý vliv.

23.1.2019 at 15:34
Odpovídá: PaedDr. Lubomír Holzer
Téma dotazu: Jaká hudba léčí?
Detail dotazu >>

Dobrý den pane doktore,
děkuji za předchozí odpověď a prosím o další – na druhou část mého dotazu, tedy jaká hudba je léčivá? Děkuji, JB.

Dobrý den paní Bártková, děkuji za druhou otázku z vašeho dotazu.

Úvodem musím podotknout, že odpověď, kterou vám následně napíši, odpovídá mé úrovni poznání muzikoterapie a jejích možností a účinků hudby na člověka. Což jinak řečeno nemusí být nutně konvergentní s názorem všech muzikoterapeutů v České republice nebo v Evropě. Setkáváme se v poslední době zejména v zahraničí s trendem, kdy řada muzikoterapeutů opustila termín muzikoterapie a používá pro svou práci výhradně označení, termíny Sound Healing a Sound Therapy. Jsou to hlavně lidé, kteří nechtějí být spojováni s muzikoterapií psychoterapeutickou a často mají i celostní, neboli holistický přístup. Po celou dobu kdy vykonávám činnosti související s muzikoterapií (dvacet pět let), uplatňuji rovněž zmíněné přístupy a musím podtrhnout, že výhradně. Pro neznalé čtenáře mám stručné vysvětlení. Muzikoterapie je samostatná terapeutická disciplína a není součásti psychoterapie. Používá své specifické techniky, postupy, modely a metody. Bohužel v Evropě i u nás vidíme stále určitou část muzikoterapeutů, kteří tyto rozdíly a podstatu příliš nechápou a jejich muzikoterapie se mnohdy podobá psychoterapii s použitím hudby a hudebních nástrojů. Muzikoterapie se tedy neshoduje s psychoterapií, ani ji nelze za ni zaměňovat. Proč to píši? Zmíněná skupina muzikoterapeutů totiž většinou vůbec neřeší, jakou hudbu by měli v muzikoterapii používat a jaká hudba je pro muzikoterapii vhodná, prospěšná a tudíž maximálně účinná, tedy ideální pro muzikoterapeutické působení na člověka. Již v době kdy jsem začal dělat muzikoterapii, jsem přesně věděl jakou hudbu a jaké hudební nástroje budu používat a že mám v muzikoterapii i životě celostní přístup k člověku i ke světu. Jedná se tedy o můj světový názor. Z tohoto úvodního poznání, vědění a hudebního zaměření se mi celkem rychle vytvořila metoda Celostní muzikoterapie CMLH, kterou dělám, učím a šířím již dvacet pět let. Právě v mém celostním přístupu vidím zásadní zárodek a zdroj celé muzikoterapie, kterou se zabývám a dělám. Celostní přístup mi dal jednoznačný metodologický základ, jenž mi rovněž umožnil hluboký vhled do muzikoterapie a hudby samotné. Tímto způsobem bychom měli budovat kterýkoliv vědní i terapeutický obor. Pokud vědec jasně nedefinuje svůj světový názor, nemá k dispozici ani konkrétní vědecký metodologický aparát. Bohužel tento neoddiskutovatelný fakt si část oficiální vědy vůbec neuvědomuje. Platí to i pro českou a evropskou muzikoterapii. Neméně je velice důležité si uvědomit, že současná většinová věda je přísně materialistická a spočívá stále na newtonovsko, descartovských základech, což je sedmnácté století. Abych mohl odpovědět váš dotaz, musel jsem poněkud odbočit a vysvětlit vám a eventuálním dalším čtenářům situaci ve vědě a v muzikoterapii obecně. Nyní k vaší vlastní otázce. Hudební věda a fyzika se zabývá vysvětlováním podstaty hudby, teoreticky, matematicky, technicistně a fyzikálně, což se týká i muzikoterapie. Vidím to jako z určitého pohledu zbytečně přebujelé teoretické zkoumání. Ptáte se proč? Hudbu, znění tónů, chvění rozličných médií, která za určitých podmínek vydávají konkrétní tóny, nevymyslel člověk. Akustické přírodní zákony, kterými se vznikání a znění hudebních tónů řídí, nám jsou dány přírodními zákonitostmi, které platí pro tuto oblast na naší planetě. Člověk je může pouze použít, ovšem nemá na ně sebemenší vliv, myslím kvalitativně od podstaty. Podotýkám, že pouze na ty skutečně přírodní zákonitosti, v použití hudební terminologií tzv. přirozené. Zmínil jsem kmitání, jinak řečeno vibraci rozličných médií nebo pružných těles. Mám na mysli vzduchové sloupce, struny z různých materiálů, (kov, kůže, střeva zvířat, rostlinné materiály), dřevěné, kovové, kamené lamely, kotouče z různých přírodních materiálů, kovové pružiny, tyče, kožené blány, lidské hlasivky, kovové nádoby, disky, tyčinky, zvonce, hliněné, kovové, dřevěné, skleněné, kostěné nádoby, válce a tyče, či jiné rozličné rezonanční média schopná pravidelně po určitou minimální dobu kmitat (1 Hz = 1 kmit za sekundu, v herzích se udávají i frekvence tónů). Zajisté můžeme najít mnohé další varianty a kombinace materiálů a tvarů i forem. Všechna řečená média, pružná tělesa, vzduchové sloupce, která jsou použita v konstrukci nejrůznějších hudebních nástrojů, kmitají na společném principu, který se následně v akustické slyšitelné podobě projevuje tak zvaným přirozeným laděním. To je dáno lidstvu k použití hotové samou přírodou, proto přirozené ladění. Všechna zmíněná média kmitají ve složených kmitech, které vytvářejí charakteristickou kvalitu tónů, které říkáme barva. Například kytarová struna kmitá celá, ale zároveň v polovině, ve třetině, čtvrtině a pětině a tak dále. Hudební teorie i akustika se dopouští fatálního omylu, když tvrdí, že přirozené nebo také často čisté ladění (rovněž je používán název ladění pythagorejské) je odvozeno z alikvotních tónů, nebo že tzv. používá pro stanovení výšky tónů zlomky vyjádřitelné jako poměry celých čísel. Zajímavý je matematický fakt, že v pružných tělesech, výše popsaných kmitajících médiích (tyčích, strunách, nádobách, vláknech, blánách, vzduchových sloupcích, hlasivkách apod.) vzniká chvění jen s určitými frekvencemi, které jsou vždy násobky základní frekvence. Tímto způsobem se zvyšuje frekvence každého v řadě následujícího tónu. Co to pro nás celé znamená? Teorie odvozuje, vypočítává, měří a dokazuje matematicky a fyzikálně fenomén, který je od přírody hotový. Nepotřebuje dokazování ani vypočítávání. Pro hudební i muzikoterapeutickou praxi živého hudebníka, to může být zajímavé. Ovšem při hraní a zpívání živé hudby žádný muzikant, muzikoterapeut, nebude vypočítávat a odvozovat poměry a frekvence tónů. K tomu má hudební nadání a vycvičený sluch a cit, který mu přesně dopředu určí jak vysoko má který tón zahrát. Popsal jsem kmitání kytarové struny. V reálu řečené kmitání vnímáme, slyšíme jako určitý tón, tedy jeho výšku a další důležitou kvalitu, kterou je barva tónu. Výšku tónu slyšíme a určíme podle tzv. základního, fundamentálního tónu (zní nejhlasitěji a výrazně) a barvu tónu, kterou tvoří již zmíněné alikvótní tóny. Zní současně se základním tónem a vytvářejí jeho jakousi “akustickou obálku”. Alikvotní tóny jsou ve stále stejných vzdálenostech, intervalech od kteréhokoliv základního tónu. Tzn., že tvoří systém složeného chvění, jenž je neměně dán opět našimi známými přírodními zákonitostmi. Můžeme je sekundárně vypočítat, odvodit, změřit. Primárně jsou ovšem dány přírodou. Barva tónu je určena silou znění jednotlivých alikvotů. Vracím se zpět, proč to vše píšu? Abychom pochopili přírodní principy vznikání tónů, jejich vzájemných vztahů, intervalů, abychom pochopili, že hudba sama o sobě je naprosto přirozená, dokud do ní nezačne člověk intelektuálně zasahovat. Člověk je ve své podstatě rovněž zcela přírodní tvor, který podléhá stejným zákonitostem jako hudba. Lidskému organizmu a všem i jeho nemateriálním částem, což je energetický systém člověka a lidské duši, přirozeně odpovídá a ladí s ními hudba v přirozeném ladění. A už jsme u jádra celé otázky, jaká hudba je léčivá? Z mého pohledu i z hlediska přírodních a vesmírných zákonitostí je to právě zmíněná hudba, používající popsané přirozené, čisté ladění. Zajisté každá hudba je nositelem emocí. Emoce pak mají nepopiratelný psychosomatický vliv. Je to jeden ze silných účinků hudby. Ale člověka netvoří pouze emoce, to víme patrně všichni. Lidstvo po celou dobu své předlouhé existence používalo ve své hudbě přirozené ladění, aniž vědělo, že se mu tak nyní říká. Podle nejnovějších archeologických nálezů existuje člověk dnešního typu již tři sta tisíc let. To tvrdí oficiální archeologie. Nicméně máme k dispozici tzv. “podivné archeologické nálezy”, které do tohoto časového údobí nezapadají. Ptáte se jaké? Inu nálezy, které dokládají existenci člověka již v éře dinosaurů a jiné ještě starší, datované na stáří osm set miliónů let! Ale zpátky k hudbě a muzikoterapii. Celý čas si lidé vystačili s přirozeným laděním, až do doby kdy v Evropě, podotýkám, že pouze zde, nastal čas změny v myšlení lidí. Nastala doba renesanční, která se jedním směrem vydala v čase zpět a vzhlížela k antice, ze které se inspirovala, obdivovala ji. Současně bylo ovšem nutné kráčet kupředu, nově. A najednou tu máme člověka, zvláště Evropana jako pána veškerého tvorstva. Tento myšlenkový nepovedený kotrmelec s několika částečnými nezdařenými vruty se bohužel projevil i v hudbě. Přirozené ladění začalo pro “rozvíjející” se hudbu nestačit. Nastal čas tzv. “vylepšování” hudby a jejího ladění, čas ladění temperovaného. Pohledem zpět, velice stručně řečeno, muzikoterapie byla v historii hudby ještě ve středověku organickou a nevyčleňovanou součástí hudby jako celku. Ani název muzikoterapie se nepoužíval. Postupný přechod k temperovanému ladění a opouštění ladění přirozeného přinesl potřebu řešit muzikoterapii jako zvláštní část hudby samé. Je třeba si uvědomit, že uvedená změna se týkala pouze evropské hudby. Jiné tradiční hudby jako třeba indická, čínská a všechny tradiční hudby přírodních národů zmíněnou změnou neprošly. I dnes, když se zeptáte například indického nebo čínského tradičního hudebníka, jak dělají v Indii či v Číně muzikoterapii, bude nechápavě kroutit hlavou a ptát se: jaká muzikoterapie, proč muzikoterapie? Naše hudba je léčivá a uzdravující jako taková. Což znamená, že se terapeutický účinek indické a čínské hudby vždy chápal jako její organická část. Ještě Hildegarda von Bingen ve 12. století znala hluboké léčivé účinky hudby a ve svých klášterech, jejichž součástí byly špitály, vždy používala léčivou sílu a hluboké účinky hudby i ve smyslu celostním a transpersonálním. V její době se ovšem stále používalo ladění přirozené. Posléze se vývojem evropské hudby na přelomu gotiky a renezance začalo vše měnit. Což znamená, že přechod evropské hudby od ladění přirozeného k temperovanému a rovněž nejrozličnější použití hudby způsobilo postupné oddělení muzikoterapie od hudby. Hudba svůj terapeutický obsah a význam postupně opouštěla. Týká se to pouze Evropy a Evropanů. Příčiny byly zajisté komplexní. Změna myšlení v renesanci přispěla k oddělení člověka od přírody, k jeho povyšování se nad přírodu a ostatní tvory a dokonce nad jiné lidi (černochy, indiány a všeobecně domorodce). Kulturní, filozofické, společenské, hospodářské, historické, geopolitické, technické i vědecké vlivy a změny působily zmíněné „vytržení“ muzikoterapie z hudby. Hudba jako taková opustila svůj léčivý a uzdravující potenciál. Dalo by se říci, že jsme na léčivé a uzdravující účinky hudby rezignovali a částečně je zapomněli. Vždy se v historii našli lidé, kteří si vše řečené uvědomovali a snažili se situaci řešit. Jejich snahy byly umlčeny vřavou doby a historického vývoje Evropy. Z řečeného plyne v dnešní době bohužel nutné používání pojmu muzikoterapie, její znovu objevování, bádání a popisování.

Jak již dotazující se i čtenáři poradny zajisté ví, jsem v ČR představitelem celostního přístupu k muzikoterapii. Zde bych mohl obšírně vysvětlit různé významy a obsahy tohoto pojmu. Jen základně si je třeba uvědomit, že pojem celostní, holistický je filozofická kategorie a znamená v základu světový názor, ale rovněž životní postoj, přístup k lidské existenci, která není omezená pouze hmotou, naší galaxií a omezeným smyslovým vnímáním a fyzikálním pozorováním. Součástí celostního přístupu je organicky i takové chápání muzikoterapeutického působení a muzikoterapie, člověka, klienta, muzikoterapie a zcela zásadně i entitu a osobnost muzikoterapeuta. Celostní muzikoterapie, metoda CMLH (Celostní muzikoterapie Lubomíra Holzera) pracuje v oboru přírodních akustických zákonů platících v pozemském prostředí. Jejich projevem je takzvané přirozené ladění, což znamená zcela charakteristické intervalové uspořádání vztahů mezi tóny. Dnešní hudba ovšem většinově používá ladění temperované, upravené, lišící se frekvenčně od ladění přirozeného. Lidskému organizmu z muzikoterapeutického i přírodního biologického pohledu nejadekvátněji odpovídá již zmíněné ladění přirozené. Hudba hraná a zpívaná v takovém ladění je z mého pohledu (a dvaceti pěti leté muzikoterapeutické praxe) pro muzikoterapeutické účely nejvhodnější a nejúčinnější. Souzní a ladí s člověkem na všech úrovních, ve všech systémech a funkcích. Můžeme tudíž využít její plný muzikoterapeutický potenciál a blahodárné účinky na lidský organizmus v jeho materiální i nehmotné části.
Závěrem shrnu stručně napsané. Z mé praxe hudebníka a muzikoterapeuta, z mých teoretických studií a bádání i historických, zřetelně vyplývá výstup. Považuji na základě všeho již řečeného za ideální a nejúčinnější používat v muzikoterapii hudbu v přirozeném ladění v kombinaci s celostním přístupem. Mnou vytvářená a používaná muzikoterapeutická hudba má svá další specifika a přesné parametry, které ve vzájemné kombinaci tvoří zákonitosti celostní muzikoterapie. Získává tím univerzálnost a jedinečnost ve svém všeobecném použití pro všechny, bez kontraindikací a jiných jakýchkoliv omezení. Ve své odpovědi jsem se zabýval zatím pouze laděním a světovým názorem – přístupem k muzikoterapii. Tudíž jsem zatím nevyslovil vše k problematice jaká hudba je léčivá. Další doplňující dotazy jsou zajisté možné.

5.12.2018 at 9:08
Odpovídá: doc. PhDr. Veronika Broulíková
Téma dotazu: Divadlo neslyšících
Detail dotazu >>

Jak je náročné připravit inscenaci pro slyšící i neslyšící diváky tak, aby byla srozumitelná všem divákům?

Dobrý den,
děkuji za dotaz.
Záleží na tom, zda se jedná o pohybovou inscenaci, která je víceméně bez textu a nebo zda bude realizován připravený scénář a budou v inscenaci hrát například jak slyšící herci, tak i neslyšící. V tomto případě je příprava poměrně náročná, protože se musí provést překlad do českého znakového jazyka, tak aby neslyšící diváci získali jednak plnohodnotné informace i divadelní zážitek a stejně tak slyšící diváci. Na překladu do ZJ se vždy podílí tým, v němž jsou zastoupeni jak slyšící tak i neslyšící divadelníci a společně se hledá ta nejlepší forma jevištního zpracování.
Veronika Broulíková

13.12.2018 at 9:33
Odpovídá: PaedDr. Petr Petráš
Téma dotazu: zpěv nemluvících dětí
Detail dotazu >>

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda jsou nějaké možnosti rozvíjení hudebních schopností u nemluvících dětí se TMP? Děkuji.

Dobrý den, děkuji za Váš dotaz

Pro děti, osoby, které se nemohou dorozumívat mluvenou řečí, nebo i zpívat existují programy v oblasti alternativní komunikace. Jedná se o materiály, ve kterých jsou  zpracovány písničky s podporou symbolů. Asi nejrozšířenější je program, software BOARDMAKER, který je v českém jazyce a obsahuje i některé specifické české výrazy, jako např. Mikuláš. Grafické symboly mohou být černobílé i barevné a výhodou je i vyjádření abstraktních pojmů. Jako další software bych uvedl SYMWRITER, který funguje jako jednotný textový editor, v němž se při psaní textu objevují symboly. Ty se zobrazí rovnou nad napsané slovo v textu. Program lze využít i např. k přípravě textů, písniček a pomůcek s podporou obrázků (najdete na www.petit-os.cz)
Tyto programy se využívají k vytváření pracovních listů , komunikačních knih, atd. Pro  “nezpívající” děti se dají takovým způsobem vyrobit  zpěvníky, např. na celoškolní akci Vánoční besídku, vernisáž výstavy apod.  Zpívají naprosto všichni, i žáci nezpívající, kteří zpívají pomocí zpěvníčku. Písničky, koledy vytiskneme, zalaminujeme a dáme do vazby. Žáci tak mají celý zpěvník u sebe a jednotlivé písničky zpívají ukazováním symbolů nad textem. Většinou ukazují prstem, ale lze i dřívkem, ukazovátkem…. Celou písničku lze takovým způsobem vizualizovat i na velký formát, ten pak pověsit na stojan a nezpívající žák pak s ostatními zpívá pomocí ukazování symbolů.

13.12.2018 at 9:40
Odpovídá: PhDr. Dana Novotná, Ph. D.
Téma dotazu: Možnosti nápravy výslovnosti
Detail dotazu >>

Dobrý den, můj šestiletý syn má problémy s výslovností některých hlásek (zejména r, ř a sykavek). Doporučila byste mi nějaké konkrétní texty a cvičení, které bychom mohli využít k nápravě. Předem děkuji. ZŽ.

Dobrý den, děkuji za Váš dotaz.
Na úvod musím podotknout, že nejsem logoped, jehož práce si velmi vážím a osobně mne tato profese vždy lákala. Každopádně existuje celá řada vhodných a inspirativních textů, které lze k nápravě řeči využít. Doporučila bych např. texty F. Synka (Říkejte si se mnou, Brousek pro tvůj jazýček), I. Ulrychové (Čteme si a hrajeme si – s říkadly J. Žáčka, V. Nezvala, M. Černíka, M. Lukešové, J. Vodňanského a dalších), M. Hanzové (Čteme dětem a s dětmi),…. Hlavní je jít cestou hry se slovy, s říkadly, s rozpočítadly, která obsahují problematické hlásky (převážně konsonanty). Verbální komunikace obsahuje tři důležité složky, kterými jsou respirace, fonace a artikulace. Všechny by měly být respektovány v tzv. psychosomatické jednotě (souhře, harmonii, vnímány a zapojovány přirozeně, celistvě). Můžete využít i různá řečová cvičení a hry např. se zástupnou řečí (nonsensy, které mohou vyjadřovat cokoli) nebo využít loutku či oblíbenou hračku rozvíjející dialog nebo opakující slova. Cílem těchto her je nejen správná artikulace, ale i správné frázování, plynulost řeči a slovní komunikace. Nejdůležitější je uvolnění mluvidel (měkkého patra, čelisti, jazyka). Dobré je rytmizovat slova a spojovat s pohybem, které si tak dítě přirozeně fixuje. Vhodná jsou logopedická a ortoepická cvičení. Můžete si se synem některá slova i nahrát a znovu poslechnout, aby měl akustickou kontrolu toho, co říká. Ideální by bylo, aby vstupoval do první třídy s již správnou výslovností, neboť to, co říká a jak to říká, bude následně i dobře psát. Zároveň bych Vám doporučila poradit se s odborníkem (např. i paní učitelkou v MŠ, která má specializaci v oboru logopedie a nápravy řeči), případně pravidelně navštěvovat logopedickou poradnu.
Hodně štěstí. DN.

15.11.2018 at 9:09
Odpovídá: Mgr. Tereza Houšková
Téma dotazu: Dramaterapie
Detail dotazu >>

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jaké dramaterapeutické aktivity je vhodné využívat u dětí s ADHD? A jak je to pak u mladistvých. Děkuji

Dobrý den, děkuji za dotaz. 
U dětí s ADHD víme, že je důležité brát na zřetel charakterové znaky jejich diagnózy, které jsou: Impulzivita, hyperaktivita, nepozornost. Proto bych doporučovala volit kratší aktivity, aktivity s emocionálním zabarvením, do kterých se děti mohou ponořit a nechají se strhnout. Aktivity, které jsou spojeny s pohybem či rychlou akcí.  Jeden z takovýchto drama projektů si můžete přečíst i v Oborové Didaktice, která bude vydaná v rámci tohoto projektu v kapitole: ” Expresí k inkluzi osob s problémovým chováním”.
Co se týče dramaterapie u dospívajících tak víme, že by se projevy ADHD, pokud se s dítětem v čas a vhodně pracovalo, měli částečně mírnit. Musíme však myslet na kritický věk dospívání, který je pro člověka běžně velmi náročným, plným otazníků. U mladého člověka, který ještě k tomu má ADHD se tento věk může zdát jako téměř nezvladatelný, proto bych v rámci dramaterapie viděla jako největší přínos práci s osobními tématy mladistvého. Práci přes pohyb a techniky, kdy si člověk může bezpečně sáhnout na své vzorce chování, které jej často mohou dostávat do úzkých. Dramaterapie se tak může stát jakýmsi vodítkem k tomu, jak to dělat jinak.  

9.11.2018 at 14:28
Odpovídá: PaedDr. Petr Petráš
Téma dotazu: Kapela u dětí s MP
Detail dotazu >>

Nemáte zkušenosti se založením hudebního tělesa (kapely) u žáků s MP, jaký je Váš názor?

Dobrý den, děkuji za váš dotaz. Založení žákovského hudebního tělesa (kapely) je v každém případě velmi záslužný čin. A to i v případě (možná by bylo výstižnější napsat hlavně v případě) žáků s mentálním postižením. Již samotná účast v tomto hudebním tělese je pro ně silně motivující a při jejich zapojení se přirozeným způsobem u nich rozvíjí hudební cítění a volní vlastnosti (a ty jak víme, nejsou vždy silnou stránkou osobnosti těchto žáků). Ze zkušenosti vím, že tato hudební tělesa mají z velké většiny formu sborového zpěvu, který bývá obohacen rytmickým doprovodem ze strany zúčastněných žáků (triangl, bonga, rumba koule apod.). Vhodným doplněním jsou také zobcové flétny, xylofon, či klávesy. Vítaná je i kytara, či baskytara… většinou se to odvíjí od toho, má-li již žák nějaké základy ve hře na tyto nástroje.  V každém případě, aby došlo k potřebné souhře, je k tomu třeba mít dostatečný časový prostor. Když se podíváme na učební plán, přesahuje nácvik takového hudebního tělesa rámec hodin hudební výchovy a přesouvá se více méně do mimoškolních aktivit (kroužků). Vyžaduje to také mít v pedagogickém sboru „nadšence,“ učitele, který je ochoten věnovat svůj volný čas, protože kromě nácviku je třeba zabývat se i organizačními záležitostmi, přípravou na veřejné vystoupení a hledání příležitostí k této prezentaci.  Vhodné jsou zejména vernisáže výstav, školní besídky, hudební soutěže a přehlídky. Z let minulých, ale i současných  to byly především festivaly pro mentálně postižené – jeden příklad za všechny: nezapomenutelné byly přehlídky na Plumlovské přehradě. Tam jsme se přesvědčili, že i žáci s těžšími stupni mentálního postižení jsou schopni úspěšného vystoupení a hudební tělesa, která se zde prezentovala, nestavěla jen na sborovém zpěvu s aktivním rytmickým doprovodem, ale vystupovaly zde i kapely složené z učitelů a žáků, a i žáků samotných. Pyšnily se jimi především školy internátní a domovy. Tím však nechci omezovat vznik kapely jen na tato zařízení, mohou samozřejmě vznikat i v samotných školách, jen podotýkám, že z hlediska možnosti organizace volného času žáků a materiálně technického zázemí, jsou na tom tato zařízení lépe, než samotné školy.

7.11.2018 at 20:08
Odpovídá: PhDr. Jaroslava Dosedlová – Blížkovská, Ph. D.
Téma dotazu: primitivní exprese v práci se seniorskou skupinou
Detail dotazu >>

Dobrý den Jarko, velice mě zaujal Váš seminář primitivní exprese v Brně a chtěla tímto směrem dále pracovat při aktivizaci seniorské skupiny. Poradíte mi, kde bych našla nějakou další inspiraci pro kruhové tance (primitivní expresi) či jinou pohybovou aktivizaci pro tuto skupinu. Vaši knihu Terapie tancem už mám 🙂
Děkuji.

Dobrý den, Blanko,
co se týká primitivní exprese, je to směr, který vznikl a je rozvíjen především ve Francii. Podívejte se na webové stránky http://www.expressionprimitive.org. Hlavní představitelkou a šiřitelkou směru je France Schott-Billmann, která napsala několik knih ve francouzštině, ale je i anglická verze 
https://books.google.cz/books?id=dUe2BQAAQBAJ&printsec=frontcover&dq=expression+primitive&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwjQk-_U5b3eAhWMECwKHUfqCIoQ6AEIKDAA#v=onepage&q=expression%20primitive&f=false
Do ČR jezdil svého času Johan Dhaese (Belgičan), ale v posledních letech už výcviky nerealizuje.
Kruhové tance učí řada lektorů v rámci nepravidelných seminářů nebo je možné využít ilustrační videa na youtube, např. jsem našla tento odkaz: https://barevnadilna.webnode.cz/products/kruhove-tance/
Jako další inspiraci mohu doporučit třeba využití exprese flamenka, odkaz na http://www.flamenco4u.cz/kurzy/
Vhodné je vzdělávat se i v nějaké formě bodyterapie obecně.
Přeji hodně zdaru.