3.10.2018 at 21:04
Odpovídá: doc. PhDr. Josef Valenta, CSc.
Téma dotazu: UČITEL JE HEREC
Detail dotazu >>

Na přednášce na speciálně pedagogických dnech jste zmínil, že není úplně pravda, co se říká, že “učitel je herec”. Jak to myslíte?

Trochu jsme tohle téma probírali i na letní škole (pořádané mimochodem mateřským přístavem tohoto projektu, katedrou speciální pedagogiky PedF UP). I proto jsem k tématu napsal blog, takže odkážu na něj: https://valenta-blog.eduin.cz/2018/09/11/ale-vzdyt-ucitel-je-prece-take-herec/. Zde proto jen krátce. Ano, opravdu si myslím, že učitel není herec. Jako “metafora” je tento výrok o.k., ale věcně jde o dvě rozdílné profese. S rozdílnými cíli a úkoly i způsoby realizace. Velmi zjednodušeně řečeno, učitel v drtivé většině profesních situací nevystupuje jako “postava”, jako “model jiného člověka”, ale je sám za sebe, byť může aktuálně např. ukazovat “jiné já” (zlobí se, ale “naoko”). Obě profese jsou ovšem tzv. scénické – při jejich výkonu oba aktéry někdo pozoruje (tradiční uspořádání třídy podobá se tzv. kukátkovému uspořádání v divadle), oni musí být vidět a slyšet, pracují s určitým výrazem, ale též s určitými scénáři/”scénáři” a podobně. Bližší podrobnosti ve výše uvedeném textu.   

3.10.2018 at 21:17
Odpovídá: PhDr. Dana Novotná, Ph. D.
Téma dotazu: Práce s hlasem u předškolních dětí
Detail dotazu >>

Hezký den, pracuji s dětmi v mateřské škole a poslední dobou se stále více setkávám s dětmi, které mají nějaký hlasový problém (huhňavost, chraptivý hlas). Můžete mi, prosím, poradit, jak nejlépe citlivě postupovat při nápravě? Děkuji.

Dobrý den, paní kolegyně,
máte pravdu, že se dnes stále častěji setkáváme s nedostatky v hlasovém projevu dětí. Hlasová onemocnění v dětském věku jsou obvykle způsobena hlasovým přemáháním. K dětské chraptivosti může dojít z tzv. překřičení, kdy dítě využívá při mluvě tvrdý hlasový začátek, který je i neekonomický (spotřebuje mnohem více dechu). Děti by neměly zbytečně přepínat hlasivky (při překřikování, fandění, vyluzování inspiračních zvuků). V případě dětské huhňavosti by chtělo zjistit, zda nejde o fyziologickou příčinu. Zde by bylo vhodné doporučit rodičům konzultaci s odborným lékařem (foniatrem). Ideální je být pro dítě vzorem hodným nápodoby (pečovat o své vlastní hlasové zdraví). Zároveň dodržovat i v prostředí MŠ veškeré zásady hlasové hygieny (uvolněnou a měkkou mluvu, zřetelně artikulovaný projev v přirozené dynamice a poloze (zbytečně “neforzírovat”, příliš hlasitě sborově nerecitovat, apod.). Vhodným prostředkem jsou samozřejmě hry se slovy, říkadla, rozpočítadla a písně, kdy podporujeme správné frázování a hospodárně pracujeme s dechem. Dovolím si ještě jeden osobní postřeh – dcera při vstupu do první třídy moc stála o to, aby kromě flétny a keramiky, mohla chodit i na jak se domnívala – kroužek logopedie, protože tam bylo hodně dětí. Přála bych Vám a Vašim dětem, aby jich tento zmíněný kroužek muselo navštěvovat co nejméně.

27.9.2018 at 11:16
Odpovídá: doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc.
Téma dotazu: Pociťování a mluvení
Detail dotazu >>

Dobrý den, rády bych se zeptala, jestli je nějak vysvětlitelný rozdíl mezi tím jak dílo sama potichu “pociťuji”, když ho vnímám, a tím, když je o něm mluveno, dokonce i když o něm mluvím já sama jako učitel. Jsou to, podle mého, různé situace a různé interpretace. Počítá s tím teorie oboru? Není jedno “ničeno” druhým? Děkuji.

Dobrý den, děkuji za dotaz. Může být podnětné nejprve se zamyslet nad tím, co by se stalo, kdybychom dílo “jen pociťovali”. To znamená, že bychom vůbec neměli žádný způsob jak o něm mluvit. Pak bychom neměli ani žádný jazyk. Jenomže bez jazyka bychom neměli ani žádnou společnou kulturu. Takže bychom neměli ani žádné kulturní dílo, včetně děl uměleckých. Otázka se tedy zřejmě netýká absolutního rozdílu mezi uvedenými situacemi, ale týká se kvality vztahů mezi nimi: jak se vzájemně může podporovat a nepotlačovat “pociťování díla” (jeho apercepce) s “mluvením o díle” (s jeho dialogickou reflexí). Zjevně jde o náročný problém míry. Kdybychom úplně potlačili dialog o díle, přišli bychom o jazyk a tedy o dílo samo (viz první argument). Ale ani druhá krajnost nemá smysl – kdybychom o díle jen mluvili, ale nevnímali ho, opět bychom o ně přišli. Jde tedy o to dobře využívat natolik jemný a výstižný “jazyk o díle”, který by co nejlépe podpořil “pociťování díla”. Drobný příklad: znalci vína si pečlivě pěstují a rozvíjejí “jazyk o chuti”, přesto ale nikoho ani nenapadne, že by si tím potlačili samotný prožitek chuti vína.        

27.9.2018 at 11:15
Odpovídá: doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc.
Téma dotazu: Teoretické pojmy a praxe
Detail dotazu >>

Dobrý den, ráda bych se zeptala, k čemu jsou učitelům v praxi teoretické pojmy, které ve svých textech obhajujete. Děkuji za odpověď.

Děkuji za dotaz.
Teoretické pojmy obecně prokazují svou hodnotu pro učitele teprve tehdy, když jim umožňují do větší hloubky se zamýšlet nad kvalitou výuky, zdůvodňovat své hodnocení této kvality a na základě toho navrhovat lepší alternativy své práce ve výuce. Přitom nejde jenom o učitele jako jedince, ale o učitele mezi svými kolegy – v odborném společenství. Stejně jako lékaři, právníci nebo třeba architekti, také učitelé potřebují svůj společný odborný jazyk, který jim dovolí přesněji a hlouběji porozumět své práci a dorozumět se o ní lépe, než to dokáže laik. Kdyby tomu tak nebylo, bylo by lhostejné, jestli člověk, který léčí, rozhoduje u soudu nebo učí, bude laik bez jakýchkoliv speciálních znalostí, nebo profesionál – odborník. 
Pokud se týká těch teoretických pojmů, které obhajuji, jsem přesvědčen o tom, že jsou velmi užitečné pro náhled na vztahy mezi kulturním kontextem – vzdělávacím obsahem, z něhož výuka vyrůstá, a osobními zkušenostmi žáků. Vztah “mezi žákem a obsahem” je pro výuku klíčový, ale je velmi obtížné ho pojmově vystihnout a vykládat tak, aby to bylo prokazatelně přínosné pro udržování nebo zlepšování kvality výuky. Proto si cením právě té terminologie, kterou ve svých textech vykládám, protože je speciálně zaměřena na objasňování vztahů “mezi žákem a obsahem”.   

27.9.2018 at 11:05
Odpovídá: PaedDr. Petr Petráš
Téma dotazu: hudební nástroje
Detail dotazu >>

Jaké doporučíte hudební nástroje k doprovodu reprodukované nebo zpívané hudby?

Dobrý den, děkuji za váš dotaz.
 
Hudební nástroj pro dítě znamená možnost aktivně se zapojit. Dítě tak prostřednictvím nástroje vnímá rytmus, získává zkušenosti o možnostech zvuku, manuální zručnost. Používáním hudebního nástroje se zvyšuje estetický prožitek z prováděné hudby. U dětí, nejen postižených, slouží k rozšíření slovní zásoby i k rozvoji motorické dovednosti.
U nás využíváme jak tradiční hudební nástroje, např. Orffovy nástroje, tak netradiční hudební nástroje, které si děti v hodinách pracovní výchovy vyrobí samy s dopomocí učitele. Jako výchozí materiál jim slouží různé přírodniny jako mušličky, mušle, ořechové skořápky, kamínky, prostě všechno co vydává zvuk nebo pomocí čeho můžeme vyloudit nějaký zvuk. Ze dřeva pak můžeme vyrobit ozvučná dřívka, když do nich uděláme zářezy, jsou z nich drhla (třeme jimi o sebe). K výrobě chrastítek poslouží plastové nádobky s uzávěrem, nebo plechovky od limonád, či piva, které naplníme například drobným štěrkem. Využít můžeme i víčka od pet lahví apod. Zde se fantazii a kreativitě meze nekladou.
Velkou motivací pro děti je při výrobě vlastních hudebních nástrojů jejich praktická využitelnost.
Hra na hudební nástroj zpestří svět dětí.
Pro inspiraci lze odkázat i na kurz, který pořádá Mateřská škola speciální, Základní škola a praktická škola Ibsenka Brno s názvem: Základní seznámení s technikami při vzdělávání žáků s těžkým mentálním a vícečetným postižením.

27.9.2018 at 11:29
Odpovídá: Mgr. Tereza Houšková
Téma dotazu: Terapie divočinou
Detail dotazu >>

Dobrý den, hledala jsem odbornou literaturu k Wilderness therapy, ale nic nemohu najít. Nemohla byste mi něco doporučit. Předem děkuji.

Dobrý den, děkuji za dotaz. S literaturou je to složité. V českém jazyce v podstatě neexistuje. Nyní společně se svým týmem pracujeme na metodice, která bude celá věnovaná tomuto tématu. Bude do konce prosince volně ke stažení na stránkách: www. terapiedivocinou. cz. Další kapitolu na toto téma budete moci nalézt v Oborové didaktice múzických disciplín, která vyjde v rámci projektu IMÚZA a měla by být též volně ke stažení na těchto stránkách. 
Pokud by vás zajímala i anglicky psaná literatura mohu doporučit: Adventure Therapy: Theory, Resarch, and Practice od M. A. Gass, The Promise Of Wilderness Therapy od J. Davis- Berman a D. Berman nebo With Nature in Mind: The Ecotherapy Manual for Mental Health Professionals od A. McGreeney a L. Royan. Knih v cizím jazyce najdete ještě mnohem více stejně tak, jako odborných článků. 

27.9.2018 at 11:46
Odpovídá: doc. PhDr. Veronika Broulíková
Téma dotazu: Spolupráce neslyšících absolventů JAMU v zahraničí
Detail dotazu >>

Dobré ráno,
zajímal by mě nějaký příklad spolupráce neslyšících absolventů VDN JAMU v zahraničí?
Děkuji

Dobré ráno,
mohu zmínit například spolupráci absolventky, která pracuje trvale ve Slovinsku a intenzivně spolupracuje jako režisérka s amatérským divadelním souborem Neslyšících Tihe Stopinje.  Dále např. zahraniční absolventi ze Slovenska založili vlastní divadlo Tiché Iskry.
S pozdravem
Veronika Broulíková

20.9.2018 at 17:14
Odpovídá: PhDr. Dana Novotná, Ph. D.
Téma dotazu: Hlasová terapie
Detail dotazu >>

Chtěla bych se zeptat, jakým způsobem funguje hlasová terapie nebo tzv. terapie zpěvem. Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den, děkuji za poměrně obsáhlý dotaz.
Problematikou terapie zpěvem a způsoby terapeutické práce s hlasem se zabývala řada muzikoterapeutů. Jako příklad lze uvést skupinovou terapii zpěvem (Schwabe), techniky vokální podpory (Austin) nebo vokální terapeutické modely “Objevování hlasu” (Oddy) či “Odhalení hlasu” (Werbeck), apod. Muzikoterapeutické hlasové techniky obvykle zahrnují různé formy hlasového projevu jako je řeč (pokud se ovšem pracuje pouze s řečovými projevy, které nejsou vnímány jako součást hudební zkušenosti, nejedná se přímo o muzikoterapii zpěvem, ale o její příbuznou terapeutickou metodu, tzv. Voice terapii). Dále máme na mysli kreativní zpěv (např. vokalizace, zpěv šamanských písní, manter, apod.) a zároveň zpěv písní (lidových, umělých). Doporučila bych Vám podrobnější informace, které lze získat v publikacích Felder, R, Reinhold, S. Stuckert, A. Muzikoterapie. Terapie zpěvem. Fabula 2005. nebo Kantor, J. Lipský, M., Weber, J a kol. Základy muzikoterapie. Praha, Grada 2009. Problematice Werbeck metody – školy odhalení hlasu je věnována také kapitola v knize Marie Beníčkové Muzikoterapie a edukace. Praha, Grada 2017. Každopádně zde se seznámíte s teoretickými odbornými informace, ale osobně se domnívám, že nejlépe je věnovat se pěveckým aktivitám prakticky. Osobně mohu doporučit setkání v praktických workshopech a seminářích např. Zuzany Vlčínské (www.prozitkovezpivani.cz). Setkání s ostatními zpěváky totiž dává našemu zpěvu další obohacující rozměr. Podle výzkumů univerzity Oxford Brookes v Anglii bylo potvrzeno, že lidé věnující se sborovému zpěvu jsou vyrovnanější, spokojenější. Souvisí s tím možná i vzájemná soudržnost a nesoutěživá povaha této činnosti. Z hlediska fyziologického působí zpívání ve skupině velmi pozitivně na lidský organismus (nejen zmíněným pocitem sounáležitosti). Při sborovém zpěvu dochází ke zvláštnímu efektu (tzv. myotransferu) – jedná se o rezonanční přenos elektromagnetických energií mezi hlasivkami blízko sebe stojících zpěváků, který lze vnímat jako určitou formu dobíjení organismu. Každopádně, můžeme-li pro sebe (případně pro své žáky, klienty) něco pozitivního učinit, potom rozhodně zpívejte.

30.8.2018 at 11:58
Odpovídá: PaedDr. Petr Hanák, Ph. D.
Téma dotazu: Arteterapie a Artefiletika
Detail dotazu >>

Dobrý den, zajímalo by mě, jaký je vlastně rozdíl mezi arteterapií a artefiletikou? Kolegyně u nás ve škole tvrdí, že jde o alternativní formy výtvarné výchovy. Můžete mi to vysvětlit? Ráda bych těchto směrů využila při výtvarné výchově u žáků v naší škole.

Děkuji za zajímavý dotaz. Pokud bych měl odpovědět definicí pak Česká arteterapeutická asociace definuje arteterapii jako: “léčebný postup, který využívá výtvarného projevu jako hlavního prostředku poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů. Někdy bývá přiřazována k psychoterapii a jejím jednotlivým směrům, jindy je pojímána jako svébytný obor. Obvykle se rozlišují dva základní proudy, a to terapie uměním, v níž se klade důraz na léčebný potenciál tvůrčí činnosti samotné a artpsychoterapie, kde výtvory a prožitky z procesu tvorby jsou dále psychoterapeuticky zpracovávány.
Arteterapie může probíhat individuálně i ve skupině.
 
Naproti tomu artefiletika je reflektivní, tvořivé a zážitkové pojetí vzdělávání a výchovy, které vychází z vizuální kultury nebo jiných expresivních kulturních projevů (dramatických, hudebních, tanečních). Vizuální kulturou zde rozumíme výtvarné umění, vizuální stránky médií a estetické stránky hmotné kultury a přírody.
Cílem artefiletiky je obohacování kulturního kapitálu žáků, rozvíjení jejich sociálních kompetencí a prevence psycho-sociálních selhávání prostřednictvím uměleckých aktivit reflektovaných v žákovské skupině.
 
Doporučuji doplnit a prohloubit si vzděláni v uvedené oblasti např. pro oblast arteterapie lze studium arteterapie absolvovat na MU – EXPRESIVNÍ TERAPIE SE ZAMĚŘENÍM NA ARTETERAPII (čtyřsemestrové studium určené k prohloubení odborné kvalifikace, akreditované MŠMT v rámci DVP na katedře výtvarné výchovy PdF Masarykovy univerzity Brno), dále organizuje kursy také ČAS – Česká arteterapeutická společnost viz.  http://www.arttherapy.cz/eko-artefiletika.html a dále na UPOL v rámci studia speciální pedagogiky je studijní obor Speciální pedagogika – dramaterapie jehož součástí je předmět arteterapie.
 
Srdečně zdravím    Petr Hanák

30.8.2018 at 11:53
Odpovídá: PaedDr. Petr Hanák, Ph. D.
Téma dotazu: soutěž výtvarných prací žáků s ZP
Detail dotazu >>

Dobrý den,
 
Zajímalo by mě jako učitelku žáků s těžším zdravotním postižením, zda v České republice existuje celostátní nebo alespoň regionální soutěž výtvarných prací těchto žáků. Děkuji za typ.

Milá paní kolegyně,
 
Děkuji za váš dotaz. Na celostátní úrovni existují různé výstavy např. LIDICE a další, na regionální úrovni organizují v Jihomoravském kraji již 5 roků výtvarnou soutěž nazvanou Malujeme bez hranic právě pro vámi zmíněnou cílovou skupinu, což jsou žáci s těžším mentálním postižením. A protože výtvarný projev, jak již název soutěže nezná hranic, účastní se jí nejen jihomoravské školy, ale také hostují školy z Německa nebo ze Slovenska.
Pokud vás to zajímá, můžete více zjistit na stránkách pořádající školy nebo oslovením organizátorů   www.ibsenka.cz
 
Hodně úspěchů v náročné práci přeje   Petr Hanák