Ing. Pavel Němeček
KATEGORIE DIVADLO >> Dramatická výchova

Foto

Absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze a rozšiřujícího studia dramatické výchovy DAMU Praha
Více než 20 let se věnuje divadelní tvorbě a dramatické výchově. Dlouholetý lektor a ředitel Sdružení D. Je externím pedagogem výchovné dramatiky a oboru fundraising na Pedagogické fakultě UP. Je autorem a spoluautorem programů Drama s Linkem, Kelly a Anna a Na jednom prkně. Od roku 1993 vede semináře výchovné dramatiky pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost. Zaměřuje se také na využití výchovné dramatiky v práci s dětmi v dětských domovech. Od roku 2002 je také konzultantem a koučem v oblasti fundraisingu, strategického plánování a vedení týmů v neziskových organizacích.
Je porotcem krajských i národních divadelních přehlídek, lektorem regionálních i celostátních seminářů.

ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>


ZEPTALI JSTE SE

Dobrý den. Ne o takovou agresivitu nejde. Spíše mě vadí, jak se děti k sobě chovají, a že si neuvědomují, že když třeba někdo škodolibě schová někomu cvičky do tělocviku a ten je pak hledá a nemůže je najít, přijde pak pozdě do tělocvičny – tak že to je vlastně taky ubližování a že to zvlášť u kluků vyvolá protireakci a pak se baví celá třída jen těmito jejich hrátkami. Připadá mi, že tam je to vlastně v tom příběhu s tím zamčením Margot stejné.


ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

No to máte pravdu. Sice jsem to četl už dávno, ale ta motivace dětí není až tak zákeřná a nízká, ale spíš jde o špatný vtip či potřebu se vymezit proti někomu, kdo je třeba introvert či premiant (je prostě jiný než skupina). V tomhle vidím tu situaci u vás ve třídě podobně a mohl by to být zajímavý námět jak prostřednictvím divadla prozkoumat chování dětí. O jak velké děti jde? Co je na tom inscenování bude bavit?

Ing. Pavel Němeček
KATEGORIE DIVADLO >> Dramatická výchova

Foto

Absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze a rozšiřujícího studia dramatické výchovy DAMU Praha
Více než 20 let se věnuje divadelní tvorbě a dramatické výchově. Dlouholetý lektor a ředitel Sdružení D. Je externím pedagogem výchovné dramatiky a oboru fundraising na Pedagogické fakultě UP. Je autorem a spoluautorem programů Drama s Linkem, Kelly a Anna a Na jednom prkně. Od roku 1993 vede semináře výchovné dramatiky pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost. Zaměřuje se také na využití výchovné dramatiky v práci s dětmi v dětských domovech. Od roku 2002 je také konzultantem a koučem v oblasti fundraisingu, strategického plánování a vedení týmů v neziskových organizacích.
Je porotcem krajských i národních divadelních přehlídek, lektorem regionálních i celostátních seminářů.

ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>


ZEPTALI JSTE SE

Dobrý den, při výběru textu pro dramatizaci s dětmi v naší třídě mě zaujal text od R. Bradburyho – Celé léto v jednom dni. Chtěla bych ho s dětmi zahrát a tím jim ukázat, jak je špatné domluvit se zlomyslně na někoho společně a vlastně ho tak šikanovat. Tenhle problém se v naší třídě objevil a myslím, že by to pro děti mohlo být výchovné. Uvažuji správně, když si myslím, že tu roli šikanovaného by si mohl zahrát ten, který nejvíc provokoval? Mohl by si to prožít na vlastní kůži.


ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Záleží na tom v jakém stádiu u vás šikana byla identifikována. Je velký rozdíl jestli se děti jen pošťuchovaly a dělaly běžné vylomeniny a zlomyslnosti, jak to u puberťáků bývá, nebo jestli šlo skutečně o projev agrese (výhrůžky, ponižování, opakovaná radost z toho, že se někdo bojí, či trpí/brečí, cílené a cílevědomé chování ve snaze někomu ublížit). Prostě je potřeba nejprve rozlišit, jak akutní ten stav je. Pokud je to živé a vážné, tak to inscenování moc nedoporučuji, to by mohlo problém na straně oběti spíše zhoršit – připomínáním skutečnosti.

prof. PhDr. Veronika Broulíková
KATEGORIE DIVADLO >> Divadlo neslyšících

Foto

Studovala pedagogickou psychologii, ruský jazyk a literaturu a na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Pracovala jako psycholožka ve speciálním poradenském centru pro sluchově postižené děti v Brně, nyní vyučuje na Divadelní fakultě JAMU v Brně, je aktuálně vedoucí Ateliéru Výchovné dramatiky pro Neslyšící. Spolupracovala např. se Sdružením pro kulturu sluchově postižených (SORDOS) a s Psychologickým ústavem Masarykovy univerzity v Brně v oblasti psychologie sluchově postižených osob.Dramaturgie inscenací AVDN,lektorská činnost v ČR i v zahraničí. Spolupráce s dalšími uměleckými a vzdělávacími institucemi pro sluchově postižené děti, mládež a dospělé.

ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>


ZEPTALI JSTE SE

Pěkné odpoledne,
v souvislosti s tlumočením divadelních představení a písní do znakového jazyka bych se rád zeptal, jaký je základní postup tohoto procesu k finálnímu tvaru uměleckého díla?
Zdravím
KS


ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Pěkné odpoledne,

je to proces, který probíhá vždy v týmu, v němž jsou zastoupeni, jak slyšící tlumočníci , tak i tlumočníci neslyšící. Je to důležité z toho důvodu, že je nutné najít takový ekvivalent překladu, aby byl jednak pochopitelný pro neslyšícího diváka a aby si zachoval výpovědní i uměleckou hodnotu. Je samozřejmě důležité, jaký tvůrčí tým se k danému projektu sejde, vytváří se tak i tvůrčí licence tohoto týmu. Nejprve se provede v daném týmu rozbor textů s kontexty a pak následuje hledání nejlepší varianty. Ideální je, když se mohou zapojit postupně do tohoto procesu i tlumočení umělci(herci, zpěváci). Dojde k určitému napojení, korekci, spolupráci, která pak vede k dobrému výsledku.

Zdravím Veronika Broulíková

doc. PhDr. Josef Valenta, CSc.
KATEGORIE DIVADLO >> Divadlo, komunikace, osobnostně sociální výchova, dramatická výchova

Foto

Nar. v roce 1954 v Brandýse nad Labem
Studoval latinu, dějepis a pedagogiku na FF UK v Praze, později v postgraduálech aplikovanou sociální psychologii tamtéž a výchovnou dramatiku na DAMU. Na obou ústavech rovněž vyučuje (http://pedagogika.ff.cuni.cz; https://www.damu.cz/cs/katedry/katedra-vychovne-dramatiky).
Věnuje se didaktice osobnostního a sociálního rozvoje (osobnostní a sociální výchově), scénologii každodenního chování, metodologii výzkumu uměním, ped. a psych. dramatické hry. V oblasti soukromé praxe se věnuje zejm. přípravě lektorů pro vzdělávání dospělých a veřejnému vystupování/rétorice. Je spoluautorem rámcových vzdělávacích programů pro základní a gymnaziální vzdělávání.

ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>


ZEPTALI JSTE SE

Přečetl jsem si minule o pedagogice krizí. A o tom, že je to doba námětů pro dramatickou výchovu. A jaké náměty teda po dvou měsících vidíš?


ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Teď už jen občas vymýšlím nové dramatické hry a struktury. Takže moje odpověď nebude odpovědí člověka, který má – po těch dvou měsících – v hlavě “nastřelené” jednotlivé situace nějakého dramatu. Ale přece jen odpovědět mohu.
Vezmu to takto: Když začal stav nouze, poslali jsme s partnerkou pár lidem z naší vsi, těm, kteří se v únoru v obecní hospodě zúčastnili “2. blateckého poetického večera” mail s názvem “Poezií proti pandemii” (ti ho pak posílali dalším sousedům dle své volby). A v něm byla výzva k sepsání veršů, které by reflektovaly v čase nouzového stavu to, co se s námi děje, co nám běží hlavou i srdcem (i jinudy), co děláme atd. S tím, že název mailu je současně názvem budoucí obecní básnické sbírky (k dnešku máme 23 kousků od 14 autorů, budeme uzavírat : – ). Tohle píšu proto, že skrze těch 21. básniček se vyjevilo několik tématických polí. A ta mohou být dobrými základnami i pro dramata.
– Jedno tématické pole se týká toho, jak se po vypuknutí krize chovala “strana a vláda” a její jednotliví představitelé. Tyto básničky jsou velmi kritické (a vzhledem k tomu, co konkrétně reflektují, je ostrost veršů a hněv autorů zcela na místě).
– Druhé tématické pole v básních se objevující se týkalo toho, jak je nám v “klauzuře” neboli v uzávěře. S čím novým se potýkáme, s čím se musíme vyrovnávat, čemu se učíme (např. tomu, jak péci bez droždí), ale taky tomu, co se nám v “domácím vězení” líbí.
– Třetí pole (ano, není moc na první pohled moc dramatické …) je o tom vzepětí vzájemnosti (byť, pokud si pamatuju, jedna z básniček má v tomto ohledu i pesimistický odhad do budoucna, no jasně …), o podpoře a pomoci, o šití roušek a o tom, jak se nám stýská, když se nemůžeme vzájemně potkávat zejm. v oblíbené obecní hospodě. A jak se těšíme, až to zase přijde. Ale – bohužel – sem patří i to, jak na nás působilo, když (byť ne kvůli covidu) v téhle době zemřel soused a kamarád z jedné z našich osad …
– Poslední tématické pole je rázu, řekněme, kabaretního. A často se v něm pojí i témata č. 1 + 2. Jde o to, jak se bráníme humorem – z čeho si děláme legraci, co si přeposíláme, jak vtipkujeme na adresu nemoci i mocipánů i sebe samých, co vymýšlíme.
Nu – “konkrétní návrhy” (kupř.) dramatických struktur to nejsou, ale základ tu fakt je.

doc. PhDr. Josef Valenta, CSc.
KATEGORIE DIVADLO >> Divadlo, komunikace, osobnostně sociální výchova, dramatická výchova

Foto

Nar. v roce 1954 v Brandýse nad Labem
Studoval latinu, dějepis a pedagogiku na FF UK v Praze, později v postgraduálech aplikovanou sociální psychologii tamtéž a výchovnou dramatiku na DAMU. Na obou ústavech rovněž vyučuje (http://pedagogika.ff.cuni.cz; https://www.damu.cz/cs/katedry/katedra-vychovne-dramatiky).
Věnuje se didaktice osobnostního a sociálního rozvoje (osobnostní a sociální výchově), scénologii každodenního chování, metodologii výzkumu uměním, ped. a psych. dramatické hry. V oblasti soukromé praxe se věnuje zejm. přípravě lektorů pro vzdělávání dospělých a veřejnému vystupování/rétorice. Je spoluautorem rámcových vzdělávacích programů pro základní a gymnaziální vzdělávání.

ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>


ZEPTALI JSTE SE

Už jsem to, tuším, jednou nebo dvakrát udělal. Nezareaguji na zaslané, ale napíšu, co zrovna leží v hlavě mojí. A to je současná koronavirová krize …


ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

„No vlastně jo“, řekla Bára. Bára je studentka edukační dramatiky na DAMU. Měli jsme lekci „scénologie chování“ a právě nám oznámili, že ještě týž den večer se škola zavře. Klíčová slova toho dne: koronavirus, stav nouze, krize … „No vlastně jo,“ řekla Bára: „bude to zdroj témat pro dramatické hry …“. Reagovala tak na mou poznámku, která zněla přibližně takhle: „Vypadá to, že jsme v maléru, asi nás čeká jedna velká dramatická situace … Nicméně, vnímejte, co se děje, i jako divadelní pedagožky. Možná to zní blbě, ale v našem oboru můžete později tuhle krizi zhodnotit…“.
Rozhodně nejsem prost obav z toho, co se děje a dít bude (dnes je 27. března 2020 a jsme stále ve stavu nouze a ještě v něm setrváme …). Ale když jsem ono výše uvedené studentkám říkal, vzpomněl jsem si na cca 20 let starý text německého univerzitního profesora B. Aminiho s názvem „Krisenpädagogik/Pedagogika krizí“1 s podtitulem „změna a smysl“.
Podívejme se tohle na téma ze dvou hledisek: 1. co je pedagogika krizí a 2. oč v ní jde.
1. Pedagogika krizí: Opřu-li se o Aminiho, pak začnu negativním vymezením: Není to psychoterapie snažící se pomoci někomu překonat „běžící“ krizi ani tzv. krizová intervence v okamžiku, kdy je potřeba při určité krizi zasáhnout, protože konkrétní osoba (již) nedisponuje vlastními nástroji zvládání krize.
Pokud jde o to, čemu budu říkat „krize“ ve vztahu k „pedagogice“, pak budu mít nadále na mysli hlavně(!) tzv. „krize životních změn“.2 Naopak na to, co lze nazvat „krizemi traumatickými“ a co vyžaduje odbornou pomoc, terapii nebo alespoň intervenci, na to pedagogika nemá zdaleka dostatek možností a ne pro všechny …
Pedagogika krizí, či možná přesněji řečeno „vzdělávání v tématu krizí“, se zabývá pojmenováním a popisem krizí, charakteristikami prožívání jejich fází a jejich analýzou. Ale také senzibilizací člověka vůči krizím a jejich různým stránkám, pohledem na „krizi jako zprávu o nás“ a rovněž přerámováním postoje ke krizi. Tedy i upozorňováním na to, jaký mohou mít pro člověka smysl v jeho dalším životě (samozřejmě, pokud krize život nevezme …), co pozitivního z nich lze vytěžit, v čem člověka krize mohou zdokonalit (a to nejen ve smyslu získání např. jakési „otrlosti“). Amini „tehdy“ upozorňoval, že pedagogika jeho doby s tématem krizí, ač to bylo (a je) v našich životech téma velmi četné, nepracuje. Myslím, že to platí i dnes a zde. Jistěže se krize ve školách probírají, krize se odehrávaly na tematických polích prakticky všech předmětů, které se učí. Počínaje krizí jako částí „dramatického oblouku“ v literatuře přes „kritickou teplotu“ ve fyzice až po „Karibskou krizi“ v 60. letech XX. století. Tohle všechno jsou krize víceméně „neosobní“. Docela by mne ale zajímalo, nakolik se kde žactvo a studenti učí o krizích více „zosobněně“. Ve vztahu k vlastním životům, vlastním postojům, vlastnímu chování … RVP ZV v tomto ohledu mluví o krizích a krizových situacích − pokud jsem dobře hledal − na třech stranách z celkových 165 (s. 12, 50, 94). Takže otázka vpravdě cimrmanovská: Není to málo?
Jasně, můžete mne teď podezírat, že si tu přihřívám nějakou „progresivistickou“ polívčičku a co že by se všechno nemělo ve školách učit, když je přece potřeba učit bitvu na Bílé hoře, láčkovce a význam gerundiva. A ještě krize! Už teď „není čas probrat“ …
Jenže čím dál více si myslím, že „téma krize“ patří k tomu, čemu se občas i ve světě vzdělávání začíná říkat „velké otázky“. Ty mohou být různé a vesměs překračují hranice jednotlivých předmětů. Někdy jsou velké jen pro jednu komunitu, nezřídka se ale týkají života obecně nebo všech lidí či celé planety atd. A myslím, že jednu z nich mohou tvořit dohromady otázky týkající se právě toho, jak rozumím krizím, jak se zvládám ve vtahu ke krizím, co mám za dovednosti pro život v krizi a co si mohu (kromě šrámů …) z krize odnést.

Je to zase otázka pojetí kurikula. Líbilo by se mi, kdybychom ho uměli postavit podle velkých otázek. Zatím ale umíme v téhle nadpředmětové oblasti asi jen vymezit kompetence. Změna se, myslím, nerýsuje. Ale my krize žijeme, není to nic „až v budoucnu“. Podívejme se na to i tak: více či méně nápadně žijeme v klimatické krizi (na tuhle životní změnu nás upozorňují vědci a studenti), pořád jsme jednou nohou v krizi stěhování národů (taky změna …), teď tu máme covid(a) a následovat bude možná krize ekonomiky a pak zase přijde něco dalšího. Věřím a doufám, že na řadě škol to vědí … 3

2. Oč jde v pedagogice krizí: Něco už jsem řekl výše (popis a analýza, senzibilizace, přerámování i učení se dovednostem). Ale chci ještě něco dodat: Běžný diskurz, samozřejmě média či též odborníci z různých oborů nezřídka skloňují různé podoby krizí jako nebezpečné až fatální, konfliktogenní, devastující, zmatek plodící, pokleslost všeho druhu reprezentující atd. atd. To je jistě pohled často velmi patřičný (byť se v literatuře zmiňuje i nadužívání tohoto pojmu). Ale pedagogika krizí jakoby jedním dechem se slovem krize říká i slova jako je „naděje“ nebo „hledání smyslu“4 nebo „příležitost pro vlastní rozvoj“5 či obecněji „příležitost něco změnit“. A právě o tohle jde v pedagogice krizí hodně. Na jedné straně nás tedy může (po)učit o tom, co se doporučuje při snaze zvládnout jednotlivé fáze nebo typy krizí, na druhé straně ale i klást si otázku „mohu si z toho vzít něco, co by se i za daných okolností dalo nazvat pozitivním?“.
… jo, věřte mi, vím. Dobře se to píše, podstatně hůř se to žije … ale pokud jde o pedagogiku krizí, přece jen − neměli bychom na ni zapomenout.
Začali jsme edu-dramatem, skončíme jím. Krize jako „fáze“ rozvoje dramatu byla zmíněna v textu. Původní řecké slovo κρίση znamená změnu. Základní definice dramatické situace zní: stane se pro postavy tak neudržitelnou, že začnou jednat, aby ji … změnili. Krize jsou v podstatě klíčovou náplní a přímo principem dramatických dějů. Byť bychom tuto „náplň“ ne vždy nazvali přímo krizí. To se týká i edukačních dramatických her. Opravdu si myslím, že náš obor tu má příležitost setkat se s jednou podobou toho, o čem hraje, jaksi na přímo …

Tedy … ne, že bychom o to stáli. Ale příležitost rozmanitě se poučit tu je.
Tak hlavně, abychom to ve zdraví přečkali!

(podstatná část tohoto textu je převzata z autorova blogu)

1 Adl-Amini, B. (2000) Krisenpädagogik: Band 1: Veränderung und Sinn. 1. vyd. Selbstverlag. Druhý díl má podtitul Krise und Entwicklung, krize a vývoj. Amini má v portfoliu ale též texty didaktické či texty z oboru osobnostního rozvoje.
2 Jedlička, R. & Koťa, J. (1997). O krizích a jejich zvládání a využívání. Pedagogika, XLVII, s. 226 – 237.
3 Ku své újmě musím říci, že ani průřez „osobnostní a sociální výchova“ slovo krize nepoužije, ale v řadě tematických okruhů (sebepoznání; seberegulace; psychohygiena; mezilidské vztahy, komunikace; kooperace) nabízí věcné dovednosti, které mohou být jedinci i jeho okolí v životě v krizi nápomocny.
4„Toto hledání smyslu nenapraví jeho bolest ani nenahradí jeho ztrátu, ale odstraní bolestnou nesmyslnost utrpení“, říká Amini.
5 „Krize jsou velkou příležitostí к tomu, co se označuje slovem usebrání, jsou možností zastavit se uprostřed životního shonu, zamyslet se nad sebou samým, vzít alespoň na čas svůj vlastni život vážně a v plném slova smyslu do svých rukou. A tuto šanci by si nikdo neměl nechat proklouznout mezi prsty.“ (Jedlička & Koťa, s. 228)

Ing. Pavel Němeček
KATEGORIE DIVADLO >> Dramatická výchova

Foto

Absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze a rozšiřujícího studia dramatické výchovy DAMU Praha
Více než 20 let se věnuje divadelní tvorbě a dramatické výchově. Dlouholetý lektor a ředitel Sdružení D. Je externím pedagogem výchovné dramatiky a oboru fundraising na Pedagogické fakultě UP. Je autorem a spoluautorem programů Drama s Linkem, Kelly a Anna a Na jednom prkně. Od roku 1993 vede semináře výchovné dramatiky pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost. Zaměřuje se také na využití výchovné dramatiky v práci s dětmi v dětských domovech. Od roku 2002 je také konzultantem a koučem v oblasti fundraisingu, strategického plánování a vedení týmů v neziskových organizacích.
Je porotcem krajských i národních divadelních přehlídek, lektorem regionálních i celostátních seminářů.

ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>


ZEPTALI JSTE SE

Ano, je to tak myšleno. Nechce se nám malovat tradiční plakátky na chodbu nebo stahovat z internetu články a dělat se chytrými.


ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Tak to je prima, držím palce. A díky, dal jste mi námět na kurz ve Sdružení D pro osvícené učitele!!!

prof. PhDr. Veronika Broulíková
KATEGORIE DIVADLO >> Divadlo neslyšících

Foto

Studovala pedagogickou psychologii, ruský jazyk a literaturu a na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Pracovala jako psycholožka ve speciálním poradenském centru pro sluchově postižené děti v Brně, nyní vyučuje na Divadelní fakultě JAMU v Brně, je aktuálně vedoucí Ateliéru Výchovné dramatiky pro Neslyšící. Spolupracovala např. se Sdružením pro kulturu sluchově postižených (SORDOS) a s Psychologickým ústavem Masarykovy univerzity v Brně v oblasti psychologie sluchově postižených osob.Dramaturgie inscenací AVDN,lektorská činnost v ČR i v zahraničí. Spolupráce s dalšími uměleckými a vzdělávacími institucemi pro sluchově postižené děti, mládež a dospělé.

ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>


ZEPTALI JSTE SE

Dobré ráno,
vyšel aktuálně nějaký zajímavý materiál k problematice divadla a výchovy Neslyšících?
Děkuji Monika Oweyssi


ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Dobré ráno,

aktuálně je to velmi kvalitní kritický katalog k ke stejnojmenné výstavě „Hnízdo pro duši“ umělecká tvorba lidí s postižením. AMU Praha, 2019. ISBN 978-80-7331-505-4.

Jedna z kapitol je věnována Ateliéru výchovné dramatiky pro Neslyšící.

Zdravím

Veronika Broulíková

doc. PhDr. Josef Valenta, CSc.
KATEGORIE DIVADLO >> Divadlo, komunikace, osobnostně sociální výchova, dramatická výchova

Foto

Nar. v roce 1954 v Brandýse nad Labem
Studoval latinu, dějepis a pedagogiku na FF UK v Praze, později v postgraduálech aplikovanou sociální psychologii tamtéž a výchovnou dramatiku na DAMU. Na obou ústavech rovněž vyučuje (http://pedagogika.ff.cuni.cz; https://www.damu.cz/cs/katedry/katedra-vychovne-dramatiky).
Věnuje se didaktice osobnostního a sociálního rozvoje (osobnostní a sociální výchově), scénologii každodenního chování, metodologii výzkumu uměním, ped. a psych. dramatické hry. V oblasti soukromé praxe se věnuje zejm. přípravě lektorů pro vzdělávání dospělých a veřejnému vystupování/rétorice. Je spoluautorem rámcových vzdělávacích programů pro základní a gymnaziální vzdělávání.

ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>


ZEPTALI JSTE SE

V listopadu jsi na této stránce psal o formulování cílů a SMARTu. Asi si ještě jsi neztratil tu iluzi, že cíle lze formulovat tak konkrétně, jak jsi to vždycky požadoval v seminářích. (?)


ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Milý P….!
Neztratil!
V Tebou zmiňované odpovědi jsem samozřejmě upozornil na to, že u cílů týkající se uměleckého učení to nemusí být vůbec jednoduché a někdy ani funkční. Viz věta “Netroufal bych si formulovat konkrétně cíl pro zvládání herní/herecké dovednosti “jednat autenticky”.”
Ale kupř. u cílů osobnostně a sociálně rozvojových už bych si troufal … Do jisté míry už máme za sebou dobu, kdy dramatická výchova splývala s “osobnostní a sociální výchovou”. Je to potvrzeno i v kurikulárním dokumentu – mám na mysli RVP ZV. Dramaťák je tam uveden jako doplňující vzdělávací obor, osobnostní výchova jako průřezové téma. Ovšem některé osobnostně-sociální dovednosti najdeme v RPV ZV i v portfoliu učiva dramatické výchovy. Viz např. téma “verbální a neverbální komunikace” nebo “sociálně komunikační dovednosti – komunikace v běžných životních situacích, v herních situacích a v situacích skupinové inscenační tvorby, prezentace, reflexe a hodnocení, spolupráce, organizace tvůrčí skupinové práce”. A také vím, že někteří kolegové v praxi stále výrazně akcentují potenciál psycho-sociální složky učiva dramatiky a někde oba předměty i splývají atd.
A tady už bych si právě troufal. Začnu takto: Opakovaně jsem se (v předmětech na fakultách a kurzech DVPP týkajících se didaktiky osobnostní a sociální výchovy nebo dramatických her, kde se pracuje s vlastními výstupy studentů nebo účastníků workshopu) setkával a setkávám s tím, že student uvede jako jeden z cílů lekce, že (po skončení) “žák umí spolupracovat”. Fajn. Jenže … Za tímto vyjádřením stojí jistý způsob myšlení a jistá úroveň vzdělání, které dlužno okomentovat (však proto, aby to bylo lepší, se takové kurzy a předměty učí!).
“Spolupráce” čili kooperace totiž v takovém vyjádření vypadá jako jedna dovednost. Jenže Hana Kasíková (pokud ne rovnou 1. dáma českého kooperativního učení, pak rozhodně jedna z prvních 1. dam) upozorňuje ve svých textech, že jde o celých (počítal-li jsem dobře) 23 dovedností. A dá se říci, že 70% z nich jsou dovednosti sociální či interakční (ty ostatní jsou organizační povahy). Náleží tam třeba dovednost jasně formulovat myšlenky, dávat zpětnou vazbu, vycházet z návrhů druhých, řešit efektivně spor, aktivně naslouchat apod. A aby toho nebylo málo, tak jen jedna z nich, náhodně vybraná, označovaná jako “aktivní naslouchání”, je opět složena z řady dalších dílčích dovedností částečně verbální (např. parafrázování nebo shrnování) i neverbální (např. pokyvování) povahy. A není to žádný akademický výmysl ponurých psychologů. Je to empiricky odkoukáno v praxi a zobecněno výzkumem jako něco, co prostě má vysokou šanci dobře fungovat.
Takže pokud se máme např. naučit dobrému aktivnímu naslouchání, je dobré vědět, z čeho se tato “souhrnná dovednost” vlastně skládá a co tedy konkrétně budeme žáky učit. A protože jakákoliv edukace je už ze základní definice cílená, pak považuji za nedostačující cílenost to, že řekneme žákům bez dalšího, aby si prostě navzájem naslouchali; nebo, že “to” sice vylepšíme a ukážeme žákům na prezentaci všech (třeba) 10 subdovedností a pak je v tom necháme. Za náležité považuji vzít o tak, že cílem dnes a příště má být “žák při naslouchání dává najevo pozornost pohledem na mluvícího a pokyvováním stvrzujícím, že vnímá”. Dvě dovednosti – to je tak akorát.
Připadá Ti to jako blbost?
Pokud jo, tak řeknu: No, a v tom to právě je. Nechci Tě naštvat (třeba Ti to jako blbost nepřipadá), ale pokud jo, pak je to jen obvyklá zdejší nemoc: “jsem psycho-expertem, protože mám přece životní zkušenost”. No jo, sorry, ale přečti si třeba tenhle můj blog: Co Čech, to pedagog! – https://valenta-blog.eduin.cz/2016/11/09/co-cech-to-pedagog/
Tzv. subjektivní teorie obvykle končí v úrovni obecných kategorií. Umět spolupracovat, to je očích laika jedna dovednost. Ve skutečnosti jejich skoro 20.
Proto si stále trvám na tom, že bychom v oblasti psychosociální témat v dramatické výchově měli být vzděláni nejen školami života, ale taky psychologií jako takovou. Budeme víc vědět, oč jde, a budeme schopni žákům segmentovat na dílčí úseky učiva/dovednosti to, co mají umět. Ostatně, jako se to děje v jiných předmětech (a doufám, že nejsem naivní).

prof. PhDr. Veronika Broulíková
KATEGORIE DIVADLO >> Divadlo neslyšících

Foto

Studovala pedagogickou psychologii, ruský jazyk a literaturu a na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Pracovala jako psycholožka ve speciálním poradenském centru pro sluchově postižené děti v Brně, nyní vyučuje na Divadelní fakultě JAMU v Brně, je aktuálně vedoucí Ateliéru Výchovné dramatiky pro Neslyšící. Spolupracovala např. se Sdružením pro kulturu sluchově postižených (SORDOS) a s Psychologickým ústavem Masarykovy univerzity v Brně v oblasti psychologie sluchově postižených osob.Dramaturgie inscenací AVDN,lektorská činnost v ČR i v zahraničí. Spolupráce s dalšími uměleckými a vzdělávacími institucemi pro sluchově postižené děti, mládež a dospělé.

ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>


ZEPTALI JSTE SE

Dobré ráno,
kde najdu více informací ke koncertu tlumočených písní Jiřího Bulise?
Děkuji MO


ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Dobré ráno,

více informací na stránkách programu Divadla na Orlí na uvedeném odkazu:

http://divadlonaorli.jamu.cz/index.php?a=archiv-aktualit/pojd-se-mnou-do-sveta-pisne-jiriho-bulise-tlumocene-do-ceskeho-znakoveho-jazyka.

Zdravím Veronika Broulíková

Ing. Pavel Němeček
KATEGORIE DIVADLO >> Dramatická výchova

Foto

Absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze a rozšiřujícího studia dramatické výchovy DAMU Praha
Více než 20 let se věnuje divadelní tvorbě a dramatické výchově. Dlouholetý lektor a ředitel Sdružení D. Je externím pedagogem výchovné dramatiky a oboru fundraising na Pedagogické fakultě UP. Je autorem a spoluautorem programů Drama s Linkem, Kelly a Anna a Na jednom prkně. Od roku 1993 vede semináře výchovné dramatiky pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost. Zaměřuje se také na využití výchovné dramatiky v práci s dětmi v dětských domovech. Od roku 2002 je také konzultantem a koučem v oblasti fundraisingu, strategického plánování a vedení týmů v neziskových organizacích.
Je porotcem krajských i národních divadelních přehlídek, lektorem regionálních i celostátních seminářů.

ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>


ZEPTALI JSTE SE

Mě zajímá, jestli to považujete za úplnou blbost, nebo je reálné tuto metodu využívat pro práci s dětmi od 13 – 15 let?


ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Proč ne, ta metoda je atraktivní. Ale, nenechával bych je v tom samotné. Zapojení Jokera je klíčové a vyžaduje zkušenost posouzení, co se vlastně v té interakci mezi herci a diváky děje a taky schopnost vést ten finální tvar k předpokládanému pedagogickému cíli, chápu-li správně ten váš prvotní vzdělávací nebo preventivní záměr.