23.5.2018 at 11:20
Odpovídá: Ing. Pavel Němeček
Téma dotazu: VÝCHOVNĚ – DRAMATICKÉ PROGRAMY – VELIKOST SKUPINY
Detail dotazu >>

Dobrý den,
rád bych se dozvěděl, zda Je vhodné spojovat třídy žáků se SVP na výchovně-dramatické programy realizované v naší škole odbornou institucí? Jaká je optimální velikost takové skupiny?

Dobrý den,
Stejně jako ve vlastní výuce. Pro dosažení žádané úrovně vzdělávacího cíle je rozhodující, jak jsou žáci připraveni koncentrovat se na výchovně – dramatický program a jaký je jejich potenciál kooperace. Pro tento typ programů je sice vhodné pracovat se skupinami 10 – 15 žáků, což předpokládám je větší počet žáků, než v běžné třídě, ale zvyšujete riziko dekoncentrace. Záleží také na stupni a formě postižení a počtu žáků s vyšším stupněm handicapu. Nejlepší je to vyzkoušet a vyvodit z toho závěry. Domnívám se, že dojdete k závěru, že optimální je pracovat s běžnou třídou, kde jsou žáci na sebe zvyklí. 

23.5.2018 at 11:18
Odpovídá: Ing. Pavel Němeček
Téma dotazu: ŽÁK S SVP a VÝCHOVNĚ – DRAMATICKÝ PROGRAM – POKRAČ.
Detail dotazu >>

Děkuji za odpověď. Mohu se ještě zeptat, kdo by tu lekci měl realizovat?

Spec. pedagog, psycholog, kdokoliv kdo absolvoval kurz/seminář zaměřený na využívání těchto výchovně-dramatických technik a který má zkušenost s jejich využíváním. Nebo přímo lektoři instituce, která bude u vás následný program realizovat. V každém případě se spojte s realizátorem programu a chtějte od nich vědět, jaké techniky budou v programu použity a zvažte zda jste přípravnou lekci schopni zvládnou vlastními silami.

23.5.2018 at 11:16
Odpovídá: Ing. Pavel Němeček
Téma dotazu: ŽÁK S SVP a VÝCHOVNĚ – DRAMATICKÝ PROGRAM
Detail dotazu >>

Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda potřebují žáci se SVP nějakou speciální přípravu pro absolvování výchovně – dramatického programu zaměřeného na prevenci rizikového chování realizovaného externím poskytovatelem služby?

Dobrý den, děkuji za váš dotaz.
Z naší zkušenosti vyplývá, že takový program má větší dopad, pokud žáci se SVP vědí, co je čeká a jakými metodami se bude pracovat. Pokud na vaší škole pracujete expresivními a artifiletickými metodami, bude to pro dopad programu přínosné. Pokud takové metody práce nevyužíváte bude vhodné před výchovně – dramatickým program na vaší škole zařadit lekci seznamující s  těmito metodami práce (alespoň ty nejjednodušší – např. živé obrazy, pohyb na hudbu, štronzo, improvizace bez textu, ap.) 

23.5.2018 at 18:48
Odpovídá: MgA. MgA. Bc. Lukáš Kobrle
Téma dotazu: Umělecké kurzy pro děti
Detail dotazu >>

Dobrý den,
dívala jsem se na internet (www.ambroziada.cz), že pořádáte kurzy pro děti v oblasti herectví, filmu atd. Je to něco jako tábory. Chci se zeptat, zda také berete děti se speciálními vzdělávacími potřebami a s poruchami učení nebo chování… případně, jaké s tím máte zkušenosti?

Dobrý den,
před několika lety jsme začali děti se SVP brát na naše kurzy a zkušenosti jsou zatím veskrze pozitivní. Zkušenost máme se zrakovým a sluchovým postižením, s autismem a s různými druhy tělesného postižení. V prvních třech případech jsme na kurzy vzali zdarma zároveň asistenta, který se podílel na výuce. V posledním případě byla nutná bezbariérové škola (ne všechny prostory, kde kurzy pořádáme jsou bezbariérové). Další velkou skupinou jsou děti s poruchami učení či chování, na které bych řekl, že působí náš „umělecký a akční“ styl práce vysloveně blahodárně. Za 15 let naší existence bych nespočítal děti, které k nám rodiče dávali s obavami, zda je zvládneme. Rodiče pak žasli, když v závěru kurzu viděli, jak jejich děti jsou vůdčími osobnostmi v kolektivu uměleckých projektů, hrají hlavní role v divadle a jsou jako vyměněné. Velkou skupinou jsou pak u nás nadané a talentované děti, které v běžném školním prostředí často nemají kamarády a nejsou dostatečně rozvíjeny. V anonymních evaluačních dotaznících nám tyto děti často píší, že konečně  našly kolektiv vrstevníků, se kterým si rozumí a kde si nepřipadají divní. Z těchto stále se opakujících výpovědí také před třemi lety vznikl náš slogan, který máme na tričkách „Nejsem divnej, jsem jen umělec“.

22.5.2018 at 20:55
Odpovídá: doc. PhDr. Josef Valenta, CSc.
Téma dotazu: Navození pocitu před začátkem hry.
Detail dotazu >>

Na kurzu dramatické výchovy lektorka používala postup, že než jsme začali hrát v nějaké scénce, měli jsme nejprve několik vteřin setrvat ve výchozí pozici, která měla předznamenat naši hru. Měly tak u nás vznikat pocity odpovídající pocitům postavy. Někdy to fungovalo, někdy ne. Má tato technika nějaké opodstatnění?

Má.
Minimálně to ryze empirické, totiž že to opravdu může fungovat. A dokonce bychom našli i psychologickou teorii emocí, která takovou zkušenost potvrzuje. Jde o teorii nazvanou podle W. Jamese a C. G. Langa , kteří byli ve shodě i v tom, co se stručně vyjadřuje tezemi typu “Rozběhl jsem se, a proto jsem dostal strach.” Jak patrno, běžně se uvažuje opačně. Jamesova-Langeova teorie tedy de facto říká, že zdrojem emocí je reagování periferie našeho těla na určitý podnět. Různé výzkumy teorii prověřily a byly i shromážděny důkazy, které ji vyvracejí. Na druhou stranu ale teorii – byť s jistým posunem – “podepřel” nedávno portugalský neurovědec A. Damasio (viz jeho kniha Descartesův omyl).
Nehybná konfigurace těla do určité pozice je jakoby momentkou či výsekem fyzického reagování na určitou situaci. Můžeme tedy, jsme-li příznivci Jamesovy-Langeovy teorie, tento postup v “DV” užívaný (vedle fungování zmíněné zkušenosti) připsat obecně i jejímu vlivu na metodiku takovéto herní práce. Je tu ale další moment, totiž jakési spojení fyzické a emoční paměti (možná i za účasti tzv. zrcadlových neuronů). Součástí každého štronza je nutně nějaký posturický prvek, který má organismus hráče již spojený s určitým typem prožitku. Některé prvky konfigurace těla a obličeje jsou nám jako lidem společné – skleslost je jak v rejstříku emocí, tak v projevech chování u lidí zcela běžná. Kromě toho tu pak může být ale i specifikum, třeba určité gesto hodně typické pro konkrétního člověka. A jeho “pocit” při vykonání takového gesta může být odlišný od pocitů jiných, kteří by takové gesto udělali.
Techniku, kterou lektorka používala, lze obecně považovat za funkční.

17.5.2018 at 12:44
Odpovídá: PaedDr. Petr Petráš
Téma dotazu: Využití hudby při ranních rituálech u dětí s MR
Detail dotazu >>

Jak lze využít hudbu při ranních rituálech u dětí s MR?

Děkuji za Váš dotaz.
Pro děti, zvláště děti s MR a s PAS je velmi důležitý pravidelný režim, který usnadní další jejich vývoj, vzdělání i výchovu. I my dospělí máme rádi jistý režim. Změny, které vybočují z ranního rituálu, mohou u dětí vyvolat nežádoucí reakci. Dítě musí mít pocit bezpeční a jistoty, které právě získá z pravidelného režimu. Ranní kruh je pravidelným rituálem, který slouží k navození dobré atmosféry, společného sdílení zážitků a pocitů dětí, vhodně motivuje k další výchovně-vzdělávací činnosti. V ranním kruhu se děti mohou dozvědět, co je čeká, co nového mohou zažít .
Při ranních rituálech lze s úspěchem využít hudbu reprodukovanou, ale také i hudbu živou (vlastní produkci). Při reprodukované hudbě lze navozovat určité pocity, prožitky z hudby, lze ji ztvárňovat pohyby rukou, těla, rytmizovat apod.
Při živé hudbě (zpěv, nejlépe za doprovodu nějakého hudebního nástroje), lze dosáhnout většího kontaktu s dětmi, bezprostředně reagovat na jejich momentální stav, potřeby apod. S dětmi pak můžeme provádět hru na tělo, rytmizaci s použitím různých rytmických nástrojů, uvědomování si částí těla, uvolňovací cviky s odříkáváním motivační dějové básničky apod.
Rituál většinou začíná a končí společnou básničkou, písničkou, mohou být využity piktogramy i obrázky. 

16.5.2018 at 19:29
Odpovídá: doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc.
Téma dotazu: VÝKLAD POJMU
Detail dotazu >>

Dobrý den,

mohl byste , prosím, odpovědět na danou otázku : Proč se pojem “exprese” a “expresivní tvorba” ve výtvarné výchově často stále ještě chápe jen v zúženém a dnes již dávno zastaralém pojetí?
Děkuji

Dobrý den,
děkuji za váš dotaz.
Původem latinský pojem “exprese” je do češtiny překládán jako “vyjádření” nebo “výraz”. Na počátku 20. století získal ve výtvarném umění značnou popularitu i autoritu mimo jiné proto, že byl přisouzen uznávanému uměleckému stylu – expresionismu. Tehdy byl spojován především s emocionalitou tvorby. To však je zúžené pojetí exprese, protože ve vyjádření nebo výrazu přece nejde jen o emotivní, ale neméně o racionální či intelektuální stránku tvůrčího projevu. Psal o tom již Raymond Ruyer v polovině 20. století a bylo to později precizně zdůvodněno v teorii symbolizace Nelsona Goodmana (1979, 1984). Goodman začlenil expresi mezi tří základní typy symbolizace (denotaci, exemplifikaci, expresi). Goodmanova teorie exprese nabízí řešení pro různé dříve nevysvětlené problémy umělecké tvorby a je přínosná zejména pro vzdělávací a výchovný přístup k umění, protože umožňuje spojovat analytický náhled na tvůrčí dílo s ohledem k autorskému i diváckému subjektu. Nevýhodou Goodmanova výkladu exprese je však jeho analytická náročnost: porozumět mu vyžaduje dát si práci se studiem a zejména s aplikacemi teorie do praxe. Zřejmě hlavně proto se ve výtvarné výchově nebo mezi výtvarnými umělci i historiky umění stále setkáme s dnes již hodně “fousatým” zúžením výkladu pojmů “exprese” nebo “expresivní tvorba” jenom na emotivní  a subjektivní složku.  Ze současného hlediska poučeného Goodmanem je však pro výklad exprese rozhodující něco zcela jiného: že se jedná o vyjádření, které má povahu metafory nesené příslušným médiem (ve výtvarné tvorbě se tedy jedná o vizuální metaforu). Metaforické vyjádření, na rozdíl od doslovného, je příznačné tím, že vyžaduje zvláštní interpretaci své skryté významové struktury. Interpretace metafory, jak v diskusi s Goodmanem v “Poetics Today” vysvětlil estetik Tomáš Kulka (1992), není jednoduchým určením významu, ale má charakter příběhu, který rozšiřuje naše poznání. To znamená, že expresivní tvorba je nástrojem, který přispívá k poznávání lidského přístupu ke světu, protože vyžaduje “rozšifrování” a výklad poselství zakódovaného v jejích metaforách. Toto aktuální pojetí expresivní tvorby je pro vzdělávání a výchovu podnětné především tím, že je efektivním nástrojem pro analýzu žákovských tvůrčích aktivit jak v jejich uměleckých kontextech, tak s ohledem na osobitý autorský projev. Proto bychom mu ve výtvarné výchově navzdory jeho náročnosti měli věnovat dostatek pozornosti a studia.  

15.5.2018 at 9:09
Odpovídá: Mgr. Tereza Houšková
Téma dotazu: Terapie Divočinou
Detail dotazu >>

Dobrý den, mohu se zeptat, komu je ta terapie divočinou primárně určená? Mám na mysli jaké klientele?
Děkuji

Dobrý den, děkuji za dotaz.
Terapii divočinou můžete využívat u mnoha skupin klientů. Mezi nejčastější účastníky patří mladiství ohrožení rizikovým chováním. Dále se tyto programy zaměřují na jedince mající problémy s užíváním návykových látek či porušující zákony. Velkou skupinu také tvoří běžná školní mládež. V tomto případě jsou programy nastaveny především preventivně nebo se soustředí na vybraný tip nevhodného chování, který se snaží zmírnit. Nemůžete pochybit ani v případě adaptačních kurzů založených na principu Wilderness therapy. Příroda vám tak bude pomocníkem při podpoře dobrých vztahů ve třídě. V posledních několika letech se též objevuje upotřebení WT s různým typem postižení, především fyzickým. Hlavním účelem je motivovat klienty k hledání nových možností rozvoje, vlastní soběstačnosti, zodpovědnosti a spolupráce s dalšími členy skupiny. Mezi vzniklé programy patří i práce s celým rodinným systémem. V tomto případě se jedná především o obnovení vztahů mezi rodiči a dětmi, ať už byly přetrhány z důvodu náhradní rodinné péče, či zanedbávání. Neposlední skupinou, která stále častěji využívá WT, jsou seberozvojové skupiny adolescentů a dospělých osob, např. v rámci univerzitních či teambuildingových akcí. Tento typ programů většinou nezahrnuje terapeutické prvky.

12.5.2018 at 16:32
Odpovídá: doc. PhDr. Veronika Broulíková
Téma dotazu: DIVADLO NESLYŠÍCÍCH
Detail dotazu >>

Existuje zajímavý edukativní a zážitkový program pro neslyšící i slyšící děti? Děkuji.

Dobrý den,
děkuji za Váš dotaz.
Ano, určitě. Například na DIFA JAMU v Brně v Ateliéru výchovné dramatiky pro Neslyšící připravujeme se studenty tzv. Knižní představení na základě literárního textu (pohádky, bajky apod.). Jedná se o sólové vystoupení, které využívá kromě jiného i jevištní znakový jazyk. Realizace je však taková, aby příběh pochopily a prožily i slyšící děti. Na krátké představení pak navazují tematické workshopy. Příkladem mohou být například projekty, na kterých spolupracujeme s knihovnami (např. v Hradci Králové, v Brně..), se školami, na festivalech apod. V případě osobního zájmu mohu dodat konkrétnější informace.
S pozdravem
Veronika Broulíková

11.5.2018 at 23:12
Odpovídá: PhDr. Dana Novotná, Ph. D.
Téma dotazu: POSAZENÍ HLASU
Detail dotazu >>

Vážená paní doktorko,
zajímalo by mě, do kdy je možné tzv. posadit hlas. Kdy nejpozději je možné začít s cvičením a čeho se vyvarovat?
Předem děkuji za zodpovězení dotazu.

Vážená paní kolegyně,
děkuji za Váš dotaz. V podstatě lze říci, že s posazením hlasu a případně s nápravou pěvecky zaostávajících dětí je dobré začít co nejdříve, ideálně již v předškolním a mladším školním věku. Hlasivky jsou ještě úžasně tvárné a kolem šestého roku dochází při zajištění kvalitních sluchových podnětů k rozvoji hudebních schopností dětí – rozlišovací schopnosti, rozvoji paměti, představivosti. Vždy je nezbytné myslet na základní návyky – správné postavení, těžiště a zejména měkký hlasový začátek. Zdravý a správný tón se ozve, když je opřen o bránici, když spolupracují dech a hlasivky. K jeho nácviku je důležité zajistit vlídnou pohodu v plné aktivitě tzv.” uvolněné napětí”. Při pasivní povolené břišní stěně se někdy pasivita přenese až na hlasivky a ozve se dyšný tón, protože se povolené hlasivkové vazy nedomknou. Existuje řada vhodných cvičení, které lze najít např. v publikacích Šárky Štembergové Kratochvílové: Metodika mluvní výchovy dětí, Vladimíra Halady: Technika jevištní řeči nebo Aleny Tiché: Učíme děti zpívat. Každopádně správně posazený hlas a kvalitní použití hlasu jak v mluveném tak pěveckém projevu, správné použití hlasové techniky je výzvou i pro dospělé samouky a začít není nikdy pozdě.
Hezký den.