hranice handicapu v dramatické výchově

Ing. Pavel Němeček
KATEGORIE DIVADLO >> Dramatická výchova

Foto

Absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze a rozšiřujícího studia dramatické výchovy DAMU Praha
Více než 20 let se věnuje divadelní tvorbě a dramatické výchově. Dlouholetý lektor a ředitel Sdružení D. Je externím pedagogem výchovné dramatiky a oboru fundraising na Pedagogické fakultě UP. Je autorem a spoluautorem programů Drama s Linkem, Kelly a Anna a Na jednom prkně. Od roku 1993 vede semináře výchovné dramatiky pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost. Zaměřuje se také na využití výchovné dramatiky v práci s dětmi v dětských domovech. Od roku 2002 je také konzultantem a koučem v oblasti fundraisingu, strategického plánování a vedení týmů v neziskových organizacích.
Je porotcem krajských i národních divadelních přehlídek, lektorem regionálních i celostátních seminářů.

ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>


ZEPTALI JSTE SE

Jsou programy dramatické výchovy bezbariérové, určeny všem? Respektive, kde je hranice handicapu, který už není pro dramatickou výchovu vhodný?


ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Těžká otázka. Záleží na tom, jak je skupina vedena a jaké má cíle. Pro skupinu, která má za cíl vytvořit finální produkt nějaké představení nebo výstup pro diváky je potřeba s vědomím míry handicapu počítat a pracovat s tím … tam samozřejmě platí čím vyšší míra handicapu – tím je práce těžší a déle trvá, výsledek není zaručen (to vlastně nikdy). Například u osob s mentálním handicapem si dokážu představit ještě práci s osobami se střední mírou handicapu. Ale například aktivní sociální učení v organizaci SPOLU nebo aktivizační program ve spolku vozíčkářů TREND které také využívají prvky dramatické výchovy a nejsou primárně zaměřeny na prezentaci výstupu, tam si dokážu představit práci s osobami s vyšší mírou handicapu.