Velká a malá tvorba

doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc.
KATEGORIE VÝTVARNÁ VÝCHOVA >> Výtvarná výchova, artefiletika, arteterapie

Foto

Nar. 1953
Učitel, v teorii se věnuje didaktice a expresivní výchově
Od roku 1989 dosud působí jako akademický pracovník na katedře výtvarné výchovy. Absolvoval Pedagogickou fakultu UK v Praze. Předtím osm let pracoval jako učitel základní školy v Praze a poté současně s výukou didaktiky na VŠ přes dvacet let vyučoval na základních nebo středních školách. Je autorem nebo spoluautorem individuálních a kolektivních monografií a článků v recenzovaných časopisech.

ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>


ZEPTALI JSTE SE

Dobrý den, v literatuře se lze setkat s pojmy „velká“ a „malá“ tvorba. Mohl byste dodat nějaké podnětné příklady, na kterých by bylo pochopitelné, jednak co tyto pojmy označují a jak spolu souvisí s ohledem na praxi oboru výtvarná výchova?


ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Dobrý den, děkuji za dotaz. U tvůrčích výkonů, které prokazují hodnotu v širším historickém kulturním kontextu, se mluví o tzv. H-kreativitě (H-creativity = historical creativity) nebo „vysoké“ či „velké“ kreativitě (high-creativity, big-creativity, Big-C). Je-li hodnota tvorby omezena jenom na užší kontext, tj. na úroveň personální nebo skupinovou, užívá se pro ni označení P-kreativita (kreativita personální) neboli „malá“ kreativita (Little-C).

Malá kreativita může, ale nemusí být zatížena velkými nároky na hodnotu tvůrčího výkonu, takže výchově nechává prostor pro respekt k potřebám a možnostem žáků. Zároveň ale se v těsné souvislosti mezi “malou” a “velkou” kreativitou poukazuje na to, že každý, i dětský tvůrce má obrazně řečeno “ve své torně maršálskou hůl”: v budoucnu se jeho “malá” kreativita může stát “velkou”.

Rozlišení mezi Big-C a Little-C poskytuje oporu pro vysvětlení závislosti tvorby na učení a na zlepšování tvůrčího výkonu během cesty od novice ke zkušenému a vlivnému autorovi. Z toho též plyne, že kreativita vždy záleží na subjektivních tvůrčích aktech, protože každé dílo musí mít svého empirického autora (tímto pojmem se v estetice nebo teorii umění označuje autor existující jako historická osoba s konkrétním životopisem).

V tomto smyslu tedy „velká“ kreativita vyrůstá z „malé“ kreativity. Důvod je nasnadě: o kvalitách a hodnotě velké kreativity sice rozhoduje teprve kulturní kontext tvorby, v němž se „velké“ dílo má prosadit, nicméně, dílo nemůže vzniknout bez svého empirického autora, tj. bez malé kreativity. V tom se geniální tvůrce neliší od žáčka: dílo je vyjádřením autorského záměru tvořit. To je závažný rys tvorby prospěšný pro vzdělávání: tvorba závisí na autorském záměru, je autonomním projevem tvořící osobnosti a připouští různou úroveň hodnoty tvůrčího výkonu. Díky tomu bývá přitažlivá bez ohledu na osobní zvláštnosti, které naopak umožňuje vyjádřit a mezi lidmi sdílet.