doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc.
KATEGORIE VÝTVARNÁ VÝCHOVA >> Výtvarná výchova, artefiletika, arteterapie
Učitel, v teorii se věnuje didaktice a expresivní výchově
Od roku 1989 dosud působí jako akademický pracovník na katedře výtvarné výchovy. Absolvoval Pedagogickou fakultu UK v Praze. Předtím osm let pracoval jako učitel základní školy v Praze a poté současně s výukou didaktiky na VŠ přes dvacet let vyučoval na základních nebo středních školách. Je autorem nebo spoluautorem individuálních a kolektivních monografií a článků v recenzovaných časopisech.
ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>
ZEPTALI JSTE SE
Děkuji, pane docente, za odpověď. Píšete o tzv. expresivní experimentaci. Můžeme tento pojem dovysvětlit?
Předem děkuji.
ODBORNÍK ODPOVÍDÁ
Dobrý den.
Expresivní experimentace je proces zkoumavého porovnávání různých variant expresivního vyjádření téhož obsahu, během nějž se hledá varianta relativně nejhodnotnější. To znamená, že expresivní experimentování umožňuje představovat si a realizovat různé verze či alterace tvořivého výrazu. Expresivní experimentace se uplatňuje jak v uměleckých postupech, tak v semi-expresivních podobách. Jestliže tedy hudebník (nebo herec nebo výtvarník atp.) aktuálně hledá nejlepší podobu hudebního (nebo hereckého či výtvarného) projevu, experimentuje s ním: představuje si a pokouší se realizovat jeho verze či alterace, přičemž hodnotově porovnává původní provedení s jeho upravenou alternativou (verzí, alterací). Ale podobně to platí třeba v osobnostní a sociální výchově nebo nebo při výuce psychologie, jestliže žáci hledají relativně nejlepší podobu určitého sociálního jednání. Princip expresivní experimentace je analogicky využíván i v psychoterapii – klienti zkoušejí vyhledávat takové způsoby jednání, které jsou personálně žádoucí i sociálně vhodné. Při expresivní experimentaci bývá velmi důležitá sociální opora, která umožňuje debatovat o zkoušených variantách a zvažovat různá hlediska na jejich hodnoty.
