On:
In: PaedDr. Petr Hanák, Ph. D., VÝTVARNO

PaedDr. Petr Hanák, Ph. D.
KATEGORIE VÝTVARNÁ VÝCHOVA >> Metodika VV a HV u žáků se SVP

Foto

Pracuje již 32 roků v oblasti vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Podílel se na tvorbě řady metodik a kursů v oblasti arteterapie, muzikoterapie, canisterapie a dalších intervenčních technik pro tuto cílovou skupinu. Pracuje na pozici ředitele Ibsenky Brno - školy určené pro žáky s potřebou vyšší podpory z důvodů zdravotního postižení a ředitele speciálně pedagogického centra. Podílel se a podílí se na realizaci projektů podporovaných pro oblast OPVK a OPVVV. Lektoruje v kursech organizovaných SSS Brno, NÚV Praha a podílí se také na výuce studentů na PdF UP Olomouc.

ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>

ZEPTALI JSTE SE

Dobrý den pane doktore,

jsem učitelka výtvarné výchovy na ZŠ a v novém školním roce do mé třídy nastoupí chlapec se SVP. Chtěla bych se s Vámi poradit, jaké speciální metody doporučujete při práci s žákem, který má postižení horních končetin? Jak žáka zapojit do kolektivní práce ve třídě?

Děkuji Vám za odpověď

S pozdravem

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Děkuji za váš dotaz.
V případě vašeho žáka velmi záleží  na tom o jaké zdravotní postižení se konkrétně jedná, jaký je rozsah tohoto postižení a dopad do grafomotorických činností. Doporučuji konzultovat ve speciálně pedagogickém centru, které má žáka v péči a požádat o konkrétní podporu. Z vašeho dotazu tato specifikace není zřejmá. Velmi oceňuji váš zájem o podporu žáka a věřím, že to zvládnete.
 Dále je vhodné seznámit se s odbornou literaturou, která pro tuto problematiku je k dispozici:
 
1.     Metodiku práce se žákem s TP pro učitele – http://spc-info.upol.cz/profil/?p=932 
2.     Metodiku práce se žákem s TP pro AP – http://spc-info.upol.cz/profil/?p=1120

On:
In: HUDBA, PhDr. Dana Novotná, Ph. D., PORADNA

ZEPTALI JSTE SE

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jak pracovat s “nezpěváky”, případně jak získat jejich zájem o zpěv? Děkuji.

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Dobrý den,
děkuji za dotaz.
Hlasový projev je zejména u malých dětí přirozenou součástí jejich psychofyziologického chování. Důležité je jít od individuálních možností, nespěchat a neporovnávat (zejména dívky s hochy). Podstatné je procvičovat znělý hlas v přirozené poloze a postupně rozšiřovat jeho rozsah. Zájem dětí lze vzbudit cestou hry, objevovat možnosti jejich hlasu, který jsou zvyklé používat zejména v hrudním rejstříku (pro deklamaci). Začít od postavení těla, práce s těžištěm, uvědomění si bránice – prostřednictvím vhodných cvičení (pírko na dlani nadlehčené výdechovým proudem, apod.). Pracovat s hospodárným nádechem a výdechem (využít říkadla a rozpočítadla na jeden nádech, foukání do brčka, apod.). Vytvářet měkký hlasový začátek. Dobrou pomůckou může být i fonogestika ve zjednodušené podobě – melodii doprovázíme pohybem ruky (stoupavá, klesavá, intervalové vztahy). Postupně rozšiřujeme hlasový rejstřík (zpěv jednoduchých písní v rozsahu kvarty, kvinty). Řadu her a dalších námětů lze nalézt v publikacích Aleny Tiché, Pavla Jurkoviče nebo v knize Coblenzer, H., Muhar. F. Dech a hlas. Návod k dobré mluvě. AMU, Praha 2001.
Nejsilnějším impulzem zpěvu je každopádně vstřícná atmosféra, podnětný vzor učitele, pozitivní motivace a zejména zážitek úspěchu.

On:
In: DIVADLO, Mgr. Tereza Houšková, PORADNA

Mgr. Tereza Houšková
KATEGORIE DIVADLO >> Dramaterapie, zážitková pedagogika

Foto

Vystudovala speciální pedagogiku – dramaterapii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Aktivně pracuje s ohroženými dětmi a rizikovou mládeží za pomoci prvků expresivních terapií (především dramaterapie a arteterapie) a přírody.
Aktuálně se nejvíce zabývá tématem Wilderness therapy (Terapie divočinou) a jejím působením na duševní rozvoj mladistvého. Společně se svými kolegy nyní vyvíjí koncept práce Terapie divočinou v českém prostředí (nejen) pro dospívající v náročné životní situaci.

ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>

ZEPTALI JSTE SE

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, co přesně je ta Terapie divočinou? Děkuji.

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Dobrý den, děkuji  Vám za dotaz. 
Wilderness therapy neboli v českém překladu terapii divočinou bychom mohli nazvat jako rehabilitační program či metodu práce, která je založená na expedičních výpravách do prostředí divoké přírody. Hlavním nástrojem je vytvoření skupiny osob, která se společně vydává na putování krajinou. Účastníci  mají možnost vnímat sami sebe z jiného úhlu pohledu, což je často spojeno se základní potřebou přežití v prostředí přírody. Na tuto nutnost je navázané učení se různým dovednostem, jako je třeba vaření venku či stavění stanu nebo přístřešku.  Díky těmto aktivitám je účastník nenásilně veden ke spolupráci s druhými. Zjišťuje, že „ostré lokty“ možná fungovaly v jeho „přirozeném“ prostředí, ale na výpravě příliš účinné nejsou. Účastník tak dostává jedinečnou možnost, zkusit si jiný způsob chování, vhodnější, který následně může využít i po návratu domů. Po návratu domů pak s klienty intenzivně pracujeme na fixaci nově naučeného chování a vnímání věcí i v jejich každodenním prostředí.  

On:
In: doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc., PORADNA, VÝTVARNO

doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc.
KATEGORIE VÝTVARNÁ VÝCHOVA >> Výtvarná výchova, artefiletika, arteterapie

Foto

Nar. 1953
Učitel, v teorii se věnuje didaktice a expresivní výchově
Od roku 1989 dosud působí jako akademický pracovník na katedře výtvarné výchovy. Absolvoval Pedagogickou fakultu UK v Praze. Předtím osm let pracoval jako učitel základní školy v Praze a poté současně s výukou didaktiky na VŠ přes dvacet let vyučoval na základních nebo středních školách. Je autorem nebo spoluautorem individuálních a kolektivních monografií a článků v recenzovaných časopisech.

ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>

ZEPTALI JSTE SE

Dobrý večer,
ráda bych se zeptala na vztah a zároveň rozdíl mezi prožitkovým a empatickým uměleckým konceptem v artefiletice a jejich případné jednoduché vysvětlení dětem v praxi.
Předem děkuji za odpověď.

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Dobrý den,
děkuji za dotaz. Prožitkový koncept si uvědomuje vnímatel nebo tvůrce ve chvíli, kdy na sebe nechá dílo působit. Je to odpověď na otázku, “jaký prožitek či dojem ve mně dílo vyvolává?” Oproti tomu empatický koncept je nutné z díla vyložit, interpretovat. Je to odpověď na otázku, “co je dílem vyjádřeno?” Nepoučení diváci tyto dva koncepty od sebe zpravidla nerozlišují a soudí dílo výhradně podle prožitkového konceptu, aniž by věnovali pozornost výkladu (interpretování) toho, co je dílem vyjádřeno, tj. jaký je jeho vlastní obsah a v jakém kontextu je třeba ho vyložit.
Například na obraze Matthiase Grünewalda Ukřižování (1515) je prostřednictvím ukřižovaného Ježíše vyjádřen závažný křesťanský koncept utrpení (v souvislosti s dalšími koncepty, jako je láska – trpět pro lásku k lidem, víra ad). Divák, na kterého dílo působí, musí nejprve tento koncept pochopit, vcítit se do něj prostřednictvím porozumění obsahu díla (tj. odpovědět si na otázku, co je dílem vyjádřeno). Proto jej nazýváme empatickým konceptem. Současně by ale měl divák sám do potřebné míry prožívat působení díla. A tento prožitek se může (ale nemusí) lišit od toho, co je v díle vyjádřeno. V našem případě to může prožívání soucitu. Povšimněme si: empatický koncept je “utrpení”, prožitkový koncept je “soucit”. Z jejich rozdílu lze odvodit další otázky: jakými prostředky dosáhl autor díla toho, že vystihl koncept “utrpení” tak působivě, aby vyvolával soucit? V jakém historickém, kulturním a sociálním kontextu je možné vykládat vztah mezi utrpením a soucitem jako podstatné téma v umění? Je možné objevit napětí mezi těmito dvěma koncepty ještě v jiném než středověkém křesťanském umění? Atp.
Kdybych vykládal rozdíl mezi uvedenými dvěma koncepty žákům v dětském věku, nezacházel bych do složitějších souvislostí, ale soustředil se jenom na základní rozlišení: co u díla prožívám já jako divák oproti tomu, jaký obsah dílo vyjadřuje.

On:
In: PhDr. Jaroslava Dosedlová - Blížkovská, Ph. D., PORADNA, TANEC

ZEPTALI JSTE SE

Ráda bych se dozvěděla, jak se liší terapeutický tanec od “běžného” neterapeutického tance, co je tím klíčovým rozdílem (není to jen přítomnost terapeuta)?

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Dobrý den,
děkuji za Váš zájem.
Možná bychom dokonce mohli rozlišit cvičení, tanec, terapeutický tanec a taneční psychoterapii:
1. Cvičení je zaměřené především na rozvoj tělesné kompetence (síly, vytrvalosti, koordinace, pružnosti, stability, správného tělesného držení). V souladu s holistickým paradigmatem samozřejmě reflektujeme pozitivní dopad fyzické aktivity na fyzické i psychické zdraví a subjektivní osobní pohodu. Některé psychoterapeutické systémy sledují psychosomatickou a somatopsychickou linii a zařazují např. cvičení fyzické stability pro podporu stability psychické. Jde však pouze o doplněk psychoterapeutické práce, cvičení samo o sobě psychoterapií není. Příkladem cvičení mohou být sportovní aktivity, posilování, pilates, ale i tzv. body-mind techniky jako jóga, Alexanderova technika nebo Feldenkraisova metoda.
2. Tanec přidává k pohybu expresivní složku, výraz. Kulturně antropologické dějiny tance jsou bohaté na příklady využití tance k nejrůznějším účelům společenského života – tance náboženské, bojové, oslavné, na podporu úrody či podnikání nebo provázející významné mezníky lidského života. Tanec má výraznou socializační roli a mnoho lidí využívá tance jako účinného psychohygienického prostředku. Tanec sám o sobě však není psychoterapií, i když mnoho lidí profituje z jeho různorodých pozitivních účinků. Příkladem tanečních aktivit mohou být lidové tance, afrotance, orientální tance, flamenko , moderní výrazový tanec atd.
3. V současné době jsou některé přístupy pracující se somaticky zaměřenými intervencemi označovány jako terapeutický tanec. Terapeutický tanec může mít vypracovanou teorii terapeuticky účinných prvků, ale nemá ambice vést odkrývající a rekonstrukční terapii v určitém časovém úseku. Stejně jako podpůrná terapie poskytuje porozumění, příjemnou atmosféru, aktivizaci a důvěru ve vlastní síly. Skupina či jednotlivec zabývající se terapeutickým tancem může profitovat z pozitivních účinků tance, jejich působení je však méně zřetelně zacíleno a případné změny nemusí být ani plně subjektivně uvědomovány nebo reflektovány vedoucím skupiny. Příkladem může být teoreticky propracovaná primitivní exprese navazující na prvky tradičních skupinových tanců doprovázených hrou na bubny (blíže in Dosedlová, 2012) nebo autoestima flamenca, španělský směr využívající expresivity a skupinové účasti flamenca.
4. Taneční a/nebo pohybová psychoterapie musí splňovat kritéria kladená na psychoterapii obecně. Využívá tance a pohybu jako hlavního psychologického prostředku, který má pomoci náhledu, (sebe)uvědomění a případné rekonstrukci neadaptivních stereotypů. Příkladem může být tanečně pohybová terapie dle Americké asociace taneční terapie (Zedková, 2012), Pesso – Boyden terapie (Pesso, Boyden Pesso, 1994), koncentrativní pohybová terapie (Gräffová, 1999; Hochgerner, Pokorny, 2003) nebo psychogymnastika (Knobloch, Junová, Petrusová, Šapošníková, 1964; Knobloch, Knoblochová, 1999). Domnívám se, že to, co dělá práci s tělem psychoterapií, je vědomá a cílevědomá; snaha o propojování neverbální zkušenosti s verbálním pojmenováním, nalezením souvislostí v životě jedince a práce na terapeutickém vztahu. Tanec nebo jakákoliv jiná forma umění nemohou léčit samy o sobě.

Podrobněji toto téma rozpracovávám v článku DOSEDLOVÁ, Jaroslava. Cvičení, tanec nebo psychoterapie? In Friedlová, Martina; Lečbych, Martin. Společný prostor/ Common Space 2014. první. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. s. 16-27, 12 s. ISBN 978-80-244-4411-6.

On:
In: PaedDr. Lubomír Holzer

PaedDr. Lubomír Holzer
KATEGORIE HUDBA >> Muzikoterapie

Foto

Je muzikoterapeut, speciální pedagog, profesionální umělec, odborný garant, lektor a supervizor muzikoterapie. Vytvořil vlastní hudební styl, intuitivní přímou hudbu, vznikající v přítomném okamžiku a na daném místě. Je rovněž autorem a hybatelem původní muzikoterapeutické metody, spadající plně do oblasti celostní muzikoterapie. Řečenou tzv. "LH Metodu" celostní muzikoterapie dále rozvíjí, provádí, učí a šíří všude, kde ho můžete potkat.

ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>

ZEPTALI JSTE SE

Jaký je rozdíl v použití přirozeného a temperovaného ladění v muzikoterapii?

ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Dobrý den. 
Přirozené ladění je dáno přírodními fyzikálními akustickými zákony. Tělesa, struny, blány, vzduchový sloupec, lidské hlasivky, vše kmitá na společném základě. Akustické kmitání nelze technologicky ani jiným způsobem změnit. Na tomto principu jsou ve svém základu založeny i všechny akustické hudební nástroje. Projevem zmíněného kmitání jsou alikvotní tóny a přirozené ladění – PL. Temperované ladění je upravené. Jsou zde změněny akustické frekvenční poměry tónů. Počátek je už v 15. století. Nejčastěji je i dnes používané rovnoměrně temperované ladění, u kterého je naše osmi tónová stupnice rozdělena na 12 přesně stejných půltónů. U přirozeného ladění jsou půltóny různě velké. V praxi to znamená, že například klavír je vůči alikvótním tónům rovnoměrně rozladěný. Lidské ucho tyto malé, ale pro muzikoterapii zásadní frekvenční rozdíly, nevnímá. Už jsme si zvykli. Z tohoto pohledu je jasné, že lidskému organizmu, který je rovněž součástí přírodních zákonů, lépe odpovídá ladění přirozené. Lidské tělo, celý organizmus, orgány a funkce jsou tvořeny a fungují v těch samých poměrech jako přirozené ladění, alikvótní tóny. Pokud máme v muzikoterapii na lidský organizmus maximálně účinně, ideálně působit, vidím jako zásadní použití přirozeného ladění. Přirozené je fyziologické, tak funguje člověk, respektive mohl by fungovat. Životní realita je bohužel často odlišná. Z tohoto pohledu je zásadní jaké cíle si muzikoterapie klade.