Intencionalita

doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc.
KATEGORIE VÝTVARNÁ VÝCHOVA >> Výtvarná výchova, artefiletika, arteterapie

Foto

Nar. 1953
Učitel, v teorii se věnuje didaktice a expresivní výchově
Od roku 1989 dosud působí jako akademický pracovník na katedře výtvarné výchovy. Absolvoval Pedagogickou fakultu UK v Praze. Předtím osm let pracoval jako učitel základní školy v Praze a poté současně s výukou didaktiky na VŠ přes dvacet let vyučoval na základních nebo středních školách. Je autorem nebo spoluautorem individuálních a kolektivních monografií a článků v recenzovaných časopisech.

ZASLAT DOTAZ ODBORNÍKOVI >>
ODBORNÍKEM DŘÍVE ZODPOVĚZENÉ DOTAZY >>


ZEPTALI JSTE SE

Ráda bych se zeptala na pojem intencionality, na vztah a rozdíl mezi zaměřeností a záměrností při tvorbě nebo interpretaci. Mohl byste tyto významy a jejich oborovou účinnost objasnit na nějakém konkrétním příkladu, při interpretaci nebo při nějaké fázi tvorby?


ODBORNÍK ODPOVÍDÁ

Děkuji za inspirativní dotaz a zároveň i za ty následující, které k němu patří. Ne že by poděkování nikdy nebylo dost, ale pokud jsou dotazy v jednom balíčku, může snad pro všechny společně platit jeden dík. 🙂
Ano, v češtině slova “zaměřenost” a “záměrnost” vyznívají velmi podobně, ale jejich významová záměna je v tomto případě nepříhodná a zavádějící. Pojem “intencionalita” ve smyslu “zaměřenost” má co nejobecněji vystihnout schopnost všech intencionálních systémů (živočichů, ale i robotů) propojit cíl s obsahem jednání vyvolaného určitou potřebou, resp. určitým podnětem.
Oproti tomu pojem “záměrnost” je protikladem “nezáměrnosti”: má vystihnout schopnost uvědomit si cíl a obsah jednání a vědomě se rozhodovat ve snaze cíle dosáhnout.
Uveďme nejprve příklad pro pojem “intencionalita”. Jestliže malíř maluje obraz, je to jenom díky tomu, že má schopnost intencionality: má potřebu něco namalovat, umí tuto potřebu uspokojovat malováním a umí tím dosáhnout cílů, např. mít radost z malování nebo prodat obraz a mít peníze apod.
A nyní příklad k pojmu “záměrnost”. V každé složité lidské činnosti se nějak mísí záměrnost s nezáměrností. Malíř si kupř. záměrně vybere objekt, který chce namalovat: jablka. Ale během malby zátiší s jablky nevědomky, tj. nezáměrně začne preferovat nějakou část barevné škály a potlačovat jinou, čímž (zprvu možná zcela nezáměrně!) předvádí určitý osobitý styl malby(např. typická preference modré barvy u Špály). Až teprve výtvarný kritik i pro něj samého tuto jedinečnost odhalí – objeví. Pak už malíř může výběru barev věnovat zvýšenou pozornost – to, co bylo dříve ne-záměrné, se stane záměrným.
Náš výtečný estetik a teoretik umění Jan Mukařovský napsal slavnou stať Záměrnost a nezáměrnost v umění, v níž tuto důležitou otázku rozebírá. Téma intencionality je však poněkud jiné a ještě obecnější, než je téma záměrnosti a nezáměrnosti. Budeme se mu věnovat v souvislosti s dalšími otázkami.